Světoběžník, fotograf, novinář a dobrodruh – takto se nejen na svých webových stránkách prezentuje Martin Mykiska, autor několika knih (např. Pět měsíců v Himaláji) a celé řady besed. Procestoval mnoho zemí světa, nejvíce času dosud strávil v Antarktidě, Indii, Afghánistánu, Pákistánu, Peru, Chile, Argentině, Venezuele, USA, Rusku a Bolívii, o níž jsme si popovídali v rámci našeho následujícího rozhovoru, doplněného o cestovatelovy fotografie.
Na úvod se ještě sluší připomenout, že Bolívie, oficiálně Bolivijský mnohonárodnostní stát, je vnitrozemským státem Jižní Ameriky. Na západě hraničí s Peru a Chile, na jihu s Argentinou, na jihovýchodě s Paraguayí a na východě a severu s Brazílií. Své jméno má po prvním prezidentu Simónu Bolívarovi. Hlavním městem je La Paz, celková rozloha Bolívie činí 1 098 581 km². Úředními jazyky jsou španělština, kečujština, ajmarština, guaraníjština a dalších 31 indiánských jazyků. Dominujícím náboženstvím je křesťanství (92 % obyvatel tvoří římští katolíci).
Čím vás Bolívie zlákala k její návštěvě?
Při pohledu do mapy vidíte zemi schovanou uprostřed kontinentu, plnou hor a pralesů, málo známou, s převažujícím indiánských obyvatelstvem. To všechno je pro člověka, který rád objevuje nové světy, nesmírně lákavé. Musím řici, že ve skutečnosti to pak bylo ještě mnohem zajímavější, než jsem si dovedl představit.
Co všechno vyžaduje cesta do tohoto jihoamerického státu?
Bolívie je již řadu let zemí s bezvízovým stykem pro občany ČR, takže vstup je velmi jednoduchý. Stačí platný cestovní pas. Dříve to naopak bylo poměrně složité, nejbližší zastoupení měla Bolívie ve Vídni. Ale to už je naštěstí pryč. Očkování povinné není žádné, ale do některých oblastí se doporučuje žlutá zimnice, asi bych se informoval o aktuální situaci. Dále bych ze zkušenosti cestovatelů z mého okolí doporučil žloutenku typu B.
Kolik dní jste v Bolívii strávil a co nejzajímavějšího jste tam zažil?
Bolívii jsem navštívil opakovaně, celková délka pobytu jde jistě do měsíců… Je to země, kde najdete tolik kuriozit na světové úrovni, že se těžko vybírá něco nejzajímavějšího. Jednou známou specialitou je tzv. Silnice smrti. Jedná se o silničku klesající z velehor do pralesních nížin, kdy na asi 30 kilometrech klesnete z 4600 m. n. m. do 1500 m. n. m. Cesta je často vysekaná do kolmých pralesních srázů, úzká na jedno vozidlo, takže při vyhýbání se s náklaďákem máte opravdu hodně divný pocit v oblasti žaludku.
Které místo či lokalita vás zaujalo nejvíc a proč?
Na východě země se v pralesích skrývají dávné jezuitské misie. Jezuité již dávno odešli, ale místní tam nadále například hrají klasickou barokní hudbu… Rozumíte – v malé pralesní vesničce můžete večer slyšet skladby od Bacha nebo Handla.
Jaké počasí jste tam „vychytal“?
Horské oblasti Bolívie jsou známy dvěma zimami – jihoamerickou, tj. když je na jižní polokouli zima, a bolivijskou, tj. když je všude jinde tepleji, ale často také deštivěji, tak v Bolívii díky nadmořské výšce občas sněží… Ve východní části země naopak mohou vát patagonské větry z jihu a přinést patagonskou zimu – teploty blížící se k nule v tropech opravdu nečekáte, když si to nepřečtete předem.
Kdy je podle vás nejhodnější tam zamířit?
Země má hodně rozmanitý povrch, od hor po pralesy, takže oblast od oblasti by se mé rady lišily. Obecně je však lepší sušší část roku, což je přibližně červen až září…
Kde v Bolívii se vám naopak nelíbilo?
Městečko Yacuiba na hranici s Argentinou je opravdu jedno velké smetiště, obchoduje se tu i pašuje zboží ve velkém, tak si s pořádkem nikdo hlavu neláme. Ale byl jsem tam naposledy před deseti lety a v mnoha jiných oblastech se situace s nepořádkem rapidně lepší, takže třeba šli do sebe i tamní pašeráci. (smích)
Na co by si měl dát český turista v Bolívii pozor?
Jako v každé zemi Jižní Ameriky je třeba dávat ve velkých městech nebo například na autobusových nádražích pozor na kapsáře. Ale jinak si myslím, že se stále jedná o poklidnou zemi. I když – asi vždy je dobré mít před odletem rezervu jednoho až dvou dnů, místní specialitou jsou demonstrace provázené zablokováním silnice. A to pak nepustí opravdu nikoho…
Jak se místní obyvatelé chovají vůči turistům?
Vesměs přátelsky, ale doporučuji naučit se aspoň základům španělštiny, to je pak přijetí místními o mnoho řádů lepší!
Každá země má svoji specifickou gastronomii. S jakými druhy jídel – a jejich kvalitou – jste se setkal v Bolívii?
V Bolívii je hodně fajn, že zdejší lidé mají tradici odnepaměti obchodovat s odlišnými, ale relativně blízkými klimatickými pásy. Takže ve městech i vysoko v horách koupíte skoro vždy tropické ovoce, čerstvé ryby. Jinak si myslím, že zdejší kuchyně je hodně ovlivněna španělskou, kterou však pořádně neznám, takže nemohu blíže hodnotit. Ale když najdete dobrou restauraci, určitě si pochutnáte! No a když není jídlo a chcete zahnat hlad, tak bývá po ruce kokový list…
Narazil jste na nějaký – pro nás nezvyklý – druh zvířat? Byl to příjemný zážitek, nebo naopak jste se dostal do nebezpečí?
Divoká nebezpečná zvířata, jako pumy či jaguáři, jsou na pokraji vyhubení, takže v přírodě ne. Ale stál jsem u klece pumy v záchranné stanici, byla umístěna přímo v pralese. Z té kočičky, když zavrčela, byla cítit neskutečná energie… Jinak k horským oblastem patří lamy, alpaky, vikuni… To je místní kolorit.
Vyhledal jste někdy místního lékaře? Pokud ano, jaká byla úroveň poskytovaných služeb?
Nikdy jsem nepotřeboval místního zdravotníka. Na státní nemocnice bych se ale v případě potřeby raději nespoléhal. V rámci pojištění se lze snad dostat do soukromých zařízení.
Co by si turista neměl zapomenout zabalit do zavazadla, když má namířeno do Bolívie?
Na trzích ve větších městech lze dnes sehnat snad už úplně všechno. Včetně outdoorového zboží v La Pazu, nebo třeba pamětových karet či nového notebooku.
Co vás v Bolívii nejvíce překvapilo?
Poklidná mentalita místních. Opravdu jsou o řád víc v klidu než lidé leckde jinde na světě. Nicméně globalizace a s ní spojené zrychlování každodenního života se žene i sem, tak bych s návštěvou neváhal. Každý rok se Bolívie více a více blíží uspěchanému světu, který tak dobře známe…
Zavítal jste i do okolních států? Pokud ano, líbilo se vám v některém více?
Navštívil jsem všechny ostatní země: Argentinu, Chile, Peru, Brazílii i Paraguay. Každá má svá specifika. Moc rád mám Chile i Argentinu, každou jinak. Chile je nádherná, na jihoamerické poměry hodně spořádaná země. Argentina zase taková rozevlátá, obrovská. Obě patří k evropštějším zemím Jižní Ameriky. Peru, to je klasická andská země, plná indiánů a inckých a starších památek, ale i překrásných koloniálních staveb. Na Brazílii by člověk při její velikosti potřeboval další život. Netroufám si říct, že z několika průjezdů, z nichž každý byl dlouhý tisíce kilometrů, tuto zemi nějak obzvláště znám. A Paraguay je asi nejvíce zapadlá, specifická země, žije si svým vlastním životem. Tou jsem také spíše jen projížděl, tak nebudu moc hodnotit.
Foto – www.mykiska.cz