hora Mount Roraima alias Roraima Tepui

Slavný román sira Arthura Conana Doyla, který mimo jiné sloužil jako předobraz k proslulému kasovnímu trháku Jurský park, možná tak trochu existuje. Najdeme ho v Guyanské vysočině, na pomezí Venezuely, Guyany a Brazílie, kde se rozkládá bizarní krajina s více než stovkou stolových hor (meset), které se z ničeho nic objeví v rovné savaně.

I když tyto přírodní útvary (indiánsky tepui) nejsou až tak neobvyklé, v takovém množství na jednom místě jsou naprostou výjimkou. Navíc je většina z nich opravdu mimořádně obtížně přístupná, takže do nich lidská noha ještě nevkročila. I to přikrmuje jejich tajemnost a prostor pro spekulace, kdo či co tam žije. Jednou z mála hor, kam lze komplikovaně vylézt, je Mount Roraima (mapa) neboli Roraima Tepui, Cerro Roraima či Monte Roraima. Její nejvyšší bod Maverick Rock měří 2810 m a nalézá se na území Venezuely. Průměrně je ale náhorní plošina tak o sto metrů nižší.

Maverick Rock

Věhlasného autora inspirovaly přednášky

Na vrcholu, zabírajícím úctyhodnou plochu 34 km2, najdeme i bíle označený hraniční kámen se jmény všech tří výše zmíněných států, tzv. Triple Point, ve výšce 2723 metrů. Tento přírodní symbol je mezinárodně uznávaný výjimkou je Venezuela, jež si nárokuje poměrně velkou část okolního území (tzv. Guyanu Essequibo), vztahy jsou dost napjaté. Není mezi nimi ani hraniční přechod! Je třeba zdůraznit, že Guyana neoznačuje jen jeden stát, ale i další dva – Francouzskou Guyanu a Surinam.

Poprvé horu Mount Roraima popsal v roce 1596 anglický cestovatel a dobrodruh sir Walter Raleigh a byla také první, která byla (1884) zdolána, vystoupili na ni Everard im Thurn a Harry Perkins. Přístupová cesta, kterou při tom objevili, se používá dodnes. A právě jejich pozdější přednášky v Londýně inspirovaly spisovatele Arthura Conana Doyla k napsání populárního románu Ztracený svět.

hora Mount Roraima neboli Roraima Tepui

Za návštěvu stojí také Salto Angel

Nejlépe přístupná je Mount Roraima z východního cípu venezuelského národního parku Canaima, ten proslavil především nejvyšší vodopád světa Salto Angel (979 metrů). Zdejší oblast, nazývá se La Gran Sabana (Velká Savana), je téměř liduprázdná. Najdeme tu jediné větší město, Santa Elena de Uairén (mapa), s asi 30000 obyvateli, je výchozím bodem pro všechny lezce.

Vedle Roraimy se nachází i její „dvojče“, hora Kukenan (mapa), o něco málo nižší (2680 m), ale hůř přístupná. Zdolána byla teprve v roce 1963 – čtyřmi Brity. Dnes je na ni kvůli bezpečnosti výstup zakázán. Konkrétně od doby, kdy jeden návštěvník nenašel cestu k přístupové rampě, což je mimořádně obtížné, a navždy zmizel beze stopy. Kukenan je jinak i vodopád (nejvyšší v zemi, má 674 metrů).

Přivítají vás černí motýli a masožravé rostliny

Děj románu, kdy hrdinové pronikli na plošinu, kde našli Indiány, opolidi i pravěké a dávno vyhynulé tvory (pterodaktyly, plesiosaury atd.), není až tak úplně přitažený za vlasy. Místní stolové hory se totiž skutečně vyznačují zcela jedinečnou flórou a faunou, která se zachovala díky dlouhodobé (asi 1,7 miliardy let!) izolaci od lidí, respektive díky jejich nepřístupnosti.

okolí hory Mount Roraima

Vítanou záhadou hory Mount Roraima je skutečnost, že tu kromě černých motýlů nežije hmyz, hlavně otravný, jako komáři a bodající mušky puri puri. Naopak se daří květeně, zejména masožravým rostlinám. Půdy na stolových horách jsou chudé na některé živiny (hlavně fosfor, vápník a dusík), a tak si je řada těchto rostlin obstarává na úkor živočichů. Nejvíc je tu asi rosnatek, jsou všude.

hora Mount Roraima

Mount Roraima si žádá zhruba týden

Výstup na horu Mount Roraima začíná v obci Parai-tepui (mapa), kde si úředník zapisuje jména turistů. Oficiálně tam lze pouze s průvodcem, ale brána, kde „trůní“, se dá lehce obejít. Nicméně vydat se tam sólo by byla sebevražda, hlavně kvůli terénu. Jde o náročnou (nejméně třídenní) túru, takže se zpáteční cestou zabere tak týden, především závěrečný výstup není žádný med.

hora Mount Roraima alias Roraima Tepui

Kráčí se po jakémsi vyšlapaném chodníčku, ale téměř kolmo vzhůru. Povrch pokrývají šedé až černé pískovcové skály, jsou zde vyvýšeniny, průrvy, skalní okna, jezírka. Je bohužel snadné zapadnout do bahna. Terén je proměnlivý, výstup vyžaduje stoprocentní kondici. Navíc je tu nestálé počasí, mění se během minuty, zatáhne se, sprchne, pak se zčistajasna náhle vyjasní. Přes den bývá teplo, v noci chladno, pustou krajinu naštěstí oživují všudypřítomné květiny. Stejně obtížný jako výstup je i sestup, šplhání po kamenech dá tělu pěkně zabrat.

rostlina na vrcholu hory Mount Roraima

Share Button

Diskuze

komentářů