železnice směřující na vrchol hory Pilatus

Pilatus se vypíná nad Luzernem, ve středověku byl na vrchol (2 132 metrů) vstup zakázán kvůli pověsti, že na něm sídlí draci. Podle jiné tu svrhli do jezera Piláta Pontského (nese jeho jméno) za odsouzení Ježíše k smrti – kdo se dotkne jeho ostatků, přivolá na město zkázu.

Tabu platilo ještě koncem čtrnáctého století, než došlo k zvláštní příhodě. Truhlářský tovaryš, ve snaze najít kvalitní dřevo na výrobu sudů, zabloudil až k vrcholu, kde nešťastnou náhodou propadl do sluje plné draků. Ti ho očichali, ale asi pro ně představoval tak malé sousto, že se nechtěli hádat, kdo ho sežere. V každém případě mu neublížili, naopak ho zachránili! Krátce poté totiž udeřily silné mrazy, takže by dlouhou cestu zpět nepřežil. Místo toho si lebedil ve vyhřátém prostředí až do jara a po návratu všude vychvaloval své „hostitele“. Nikdo o jeho slovech neměl pochyby, přečkat zimu v tomto drsném prostředí bylo zhola nemožné.

hora Pilatus směrem od jezera

Souprava vyjíždí z Alpnachstadu

Lidé se sice přestali bát bájných netvorů, nahoru stejně moc nechodili z jiného, prozaického důvodu. Je to fyzicky náročný výstup, s převýšením až 1600 metrů, tam a zpátky zabere 10 hodin – i víc. Nevyžaduje ale žádné zvláštní vybavení, snad jen hůl, o kterou se dá opřít (dnes se používají norské). Při nezbytných chvílích odpočinku byly odměnou za námahu skvostné výhledy. Inženýr Eduard Locher pak přišel na to, jak by je mohli obdivovat všichni, vymyslel totiž plán na impozantní ozubnicovou dráhu. Předložil ho 16. dubna 1885 radním společně se žádostí o koncesi na stavbu a provoz.

spodní část železnice

Musel čelit pochybnostem o funkčnosti i spolehlivosti, projekt několikrát upravoval, nicméně už za pouhých 400 dní se nahoru vydala zkušební souprava. 17. května 1889 byla trať zkolaudována a 4. června otevřena. Stala se okamžitě turistickou atrakcí (již první rok přilákala 30 000 zvědavců) a zůstala jí dodnes.

původní souprava směřující na vrchol hory Pilatus

Časem logicky došlo ke změnám, vozy na páru (pár původních exemplářů vystavuje muzeum dopravy Verkehrshaus v Luzernu) v roce 1937 nahradily motorové, po modernizaci stále používané, upravovaly se stanice. „Vláček“ jinak vyjíždí z Alpnachstadu na břehu jezera Alpnachersee a míří krásnou krajinou na vrchol hory Pilatus (mapa), celková délka je 4 618 m.

původní souprava v muzeu

Ceny nejsou ani trochu lidové

Rekord v návštěvnosti (300 000) je z roku 1971. Těm, co mají strach z výšek či trpí závratěmi, se cesta raději nedoporučuje. Času na obdivování přírody je jinak víc než dost, maximální rychlost do kopce je kvůli bezpečnosti 12 km/h a dolů ještě o 3 km méně, jízda tam trvá 30 a zpět 40 minut. U tak finančně náročného projektu se pochopitelně počítalo s dalším využitím, pět let po uvedení do provozu byl na hoře Pilatus dostavěn hotel Kulm, „vylepšený“ funguje dodnes, má 27 pokojů, 3 apartmány, součástí je – jak jinak než luxusní – restaurace Queen Victoria. Později vznikl další hotel, Bellevue, nabízí 56 míst, chutné jídlo podává formou samoobsluhy. V okolí jsou ještě další čtyři restaurace, všude panují švýcarské a vysokohorské ceny…

nejstrmější železnice světa vedoucí na vrchol hory Pilatus

Nově se také přistavěla moderní prosklená panoramatická galerie, z ní je za dobré viditelnosti vidět nedaleké Vierwaldstättské jezero s Luzernem, řada známých vrcholů (Rigi, Säntis, Tödi, Titlis, čtyřtisícovky Bernských Alp) i německý Schwarzwald. Nápor cestujících přiměl investory k postavení čtyřmístné prosklené kabinkové lanovky. Jezdí z opačné strany, z Kriensu na Fräkmüntegg, kde je přestup do další, vedoucí až k vrcholu. Má výhodu, že je provozována celoročně, na rozdíl od ozubené „klasiky“. Té začíná sezóna v květnu a trvá do října až listopadu, v zimě by koleje logicky namrzaly a vozy po nich klouzaly dolů.

lanovka směřující na vrchol hory Pilatus

Pilatus nabízí sáňkování v létě

I když je jízdné (stejné pro oba způsoby dopravy) vysoké, letos pro dospělého 72 švýcarských franků, děti (od 6 do 16) platí polovinu, turisty to neodradí. Rádi vystojí frontu, už jen proto, aby se mohli chlubit na sociálních sítích cestou po nejstrmější železnici světa (video), tento primát jí nikdo nesebral. Nejde o jediný nevšední zážitek. Kdo má dobrý žaludek a nebojí se rychlosti, může si užít na letní sáňkařské dráze. Ta je nejdelší ve Švýcarsku, měří 1350 metrů a dolů je to pořádný „fičák“. Pikantérií, o které se pochopitelně moc neví, je vojenský obranný systém v podobě opevnění ukrytého přímo v masivu pod vyhlídkovou plošinou.

hora Pilatus

Share Button

Diskuze

komentářů