Malta patří k hrstce snadno dosažitelných – cenově i časově – zemí Evropy, kde se dá i na přelomu října a listopadu koupat v moři a opalovat. Teplota vzduchu se v tomto období pohybuje kolem 24 stupňů, voda je o dva stupně studenější.
Cizince zde nechali pouze vládnout
Tato republika má i strategicky zajímavou polohu, leží pár desítek kilometrů od Sicílie, do Afriky či Asie to také není daleko. Není proto divu, že si většina dobyvatelů toužila podmanit právě tento menší ostrov, takže na něm každou chvíli vládnul někdo jiný.
Místní obyvatelé – je jich čtyři sta tisíc – už před staletími moudře poznali, že nemohou vzdorovat početnějšímu nepříteli (ať přijde odkudkoli), a nechali ho vládnout. Nikdy si však s ním nic „nezačínali“, sňatky uzavírali zásadně mezi sebou.
Díky tomu je dnes pomalu každý, s kým se dáte do řeči (což není problém, jak proto, že lidé jsou tu družní, tak proto, že se zde mluví výhradně anglicky), schopen vyjmenovat svůj rodokmen sahající několik století zpátky.
Rytíře vyhnal Napoleon
Proslavení Maltézští rytíři tady již nežijí, v roce 1798 je odtud vyhnal generál, pozdější císař Napoleon Bonaparte. Nicméně po nich zbylo mnohé – mohutné pevnostní hradby či barokní kostely (stojí tu po chrámu sv. Petra ve Vatikánu druhá největší kupole světa).
Nejvíc těchto staveb je v hlavním městě Valletta. Malta se díky střídání různých národů, či civilizací, které zde vládly, stala jakýmsi velkým muzeem pod širým nebem. Například císař Claudius si zde nechal postavit vilu, jejíž atrium je dodnes hojně navštěvováno.
Ze středověké architektury asi nejvíc zaujme gotický dům, který si tu postavili Normané. Záhadou je komplex megalitických chrámů, jež prakticky obepínaly celý ostrov. Nejstarší vznikly už šest tisíc let před naším letopočtem. Jde o nejstarší architekturu, která se na Zemi dochovala, a snad i která kdy kde stála. O jejích tvůrcích ale nevíme prakticky nic, také o účelu se vědci stále jen dohadují – zřejmě byl náboženský.
Zlodějů se bát nemusíte
Vítaným specifikem Malty je takřka nulová kriminalita – i ve městech. Spousta místních dokonce ani nezamyká vchodové dveře! Komplikací je naopak nedostatek vody a elektřiny, stejně jako už téměř nevyhovující kanalizace a špatný stav dopravní sítě.
Milovníci dlouhých písečných pláží si tady také na své nepřijdou. Je jich tu málo a většinou jsou vytvořeny uměle, ovšem moře je tu nádherné. Malta není moc vhodná ani pro vodáky a turisty vyznávající treking, nejsou tu žádné řeky ani hory, maximálně nízké kopce.
Pro krajinu jsou charakteristická malá políčka, terasovitě rozesetá na svazích; na nich přežijí jen rostliny s velkou výdrží. Poblíž polí najdeme malé baráčky vystavené v potu tváře. Kopat základy do kamenité země je práce doslova pro sebevraha.
Auta jezdí vlevo
Turisté mají problémy s tím, že se jezdí vlevo, při přecházení se dívají na opačnou stranu. Totéž platí pro řidiče – silnice jsou na úrovni podřadných „okresek“, maximální nedodržovaná rychlost je 40 kilometrů v hodině. Navíc tady jezdí všechno, co má kola a drží jakžtakž pohromadě.
Častým cílem výletů do okolí je sousední ostrůvek Gozo, kde ztroskotal bájný Odysseus a stal se proti své vůli na sedm let milencem nymfy Kalypsó. Nyní je to oáza klidu a místo vhodné k meditacím či duchovnímu odpočinku.