Sloviňský národní park (Słowiński Park Narodowy) se nerozprostírá na Balkáně, jak by se dalo z názvu usuzovat, ale v Polsku, kde patří mezi nejstarší; byl založen v roce 1967. Díky písečným dunám se mu často přezdívá „evropská Sahara“. Každopádně zde najdeme víc než jen písek.
Vandalové mají červenou
Zkušení cestovatelé o národním parku na pobřeží Baltského moře dobře vědí, běžní turisté už méně. Přitom jde o unikátní biosférickou rezervaci o rozloze 186,18 km², kde je celkem 12 přírodních lokalit, velmi přísně chráněných před negativními zásahy lidí – včetně turistů.
Územím protéká i několik řek, největší Leba hodně láká vodáky, je totiž velmi snadno sjízdná, takže ji zvládnou i začátečníci.
Pláže táhnou jenom v létě
Stejnojmenné přístavní město je pro mnohé turisty jakousi branou do parku, kam je to z něj jen pět kilometrů. Jsou tam i dvě velké pláže, na podzim pochopitelně opuštěné, ale ulice plné obchodů a restaurací žijí pestrým ruchem po celý rok.
Velmi romantickou řekou je Łupawa, která vtéká do jezera Gardno. To ovšem není jediné, dalšími jsou třeba Lebsko, Smołdzińskie, Dołgie Wielkie a Dołgie Małe.
Písečné duny občas dělají neplechu
Na tomto rozsáhlém území v Polsku najdeme obrovské louky, zrádné bažiny, pásmo převážně borových lesů, ale největší atrakcí jsou pohyblivé písečné duny. Nejvyšší je Górą Łącką ( 40 m. n. m.), u níž je rychlost posunu od 3,5 do 10 metrů za rok.
Jinak se nalézají spíše v jižnější oblasti, v minulosti zasypaly i některé menší vesnice či osady. Mezi nimi i Słowińców, odkud pramení název parku.
Létají sem i ptáci ze severu
Už při pohledu na znak národního parku, kde je zobrazen racek v letu, každému dojde, na jaká zvířata zde lze nejčastěji narazit. Opeřenců tu žije víc jak 250 druhů, z nichž je celá polovina vodních.
Ornitologové, ale nejen oni, je sem jezdí pozorovat. Nejvhodnějším obdobím k tomu je právě podzim, kdy zde hledají útočiště ptáci ze severních, studených oblastí.
Najdeme tu labutě, divoké kachny, lysky černé, volavky, jeřáby, kolihy. Z nám méně známých ptáků tu žije rybák a jespák, podél řeky a v tůních různí obojživelníci, v lese pak sýkorky, sovy, datlové či káňata. Tam můžeme vidět i větší zvěř – losy, jeleny, daňky či divočáky. Z plazů lze narazit na zmiji a ještěrky.
Pětina hub je chráněná
Stejně jako ornitologové sem v houfech míří botanici, najdou tu 900 druhů cévnatých rostlin, 165 druhů mechorostů, 500 druhů řas a 430 druhů hub, z nichž 90 je chráněných. Žije tu i masožravá rosnatka okrouhlolistá, dosahující výšky až 20 centimetrů.
Kromě přírodních scenérií stojí za to navštívit i jiná místa. Třeba Muzeum Wsi Słowińskiej, které ukazuje kulturu místních Slovanů, přírodovědné muzeum, skanzen u obce Kluki a další…