pokrm poronkäristys

Finsko, přezdívané jako země tisíců jezer, je nejvíc navštěvované v létě. V první řadě turisty, vyhýbajícími se velkým vedrům, a kulináři, kteří se vydají za místními pochoutkami.

Teploty se v červenci a srpnu pohybují kolem příjemných 18 až 22 stupňů. Nikdo si ale určitě nebude stěžovat na nedostatek slunce. To totiž svítí i v noci, na severu země nezapadne celé léto a ještě déle, třeba až 73 dní. Za tento vzácný a obdivovaný úkaz vděčí Finsko tomu, že částečně leží za polárním kruhem.

polární záře

Procházky předčí koupání

Krajina je nádherná, jsou tu hluboké lesy a pochopitelně množství jezer. Na koupání jsou pro nás chladná, ale otužilí, hlavně mladí Finové do nich skáčou šipky ostošest.

Finsko

Půlnoční slunce umožňuje procházky 24 hodin denně. Ti, co se rádi toulají přírodou, si přijdou na své, stejně jako samotáři, kteří na cestě leckdy nepotkají živou duši.

Finský venkov je v létě vyloženě balzámem na nervy. Místní jsou sice rezervovaní, ale vstřícní a ochotní. Kdo tam stráví delší čas a spřátelí se s nimi, je to na celý život.

půlnoční slunce

Mezi přílohami vedou brambory

V létě je sice všude krásně, ale zimy jsou dost drsné, což se projevuje i v gastronomii. Hospodyňky se musely naučit vařit z mála, což ovšem vůbec neznamená špatně.

Typické je, že oběd má pouze jeden chod – polévku zahuštěnou zeleninou a brambory. Ty se podávají i ve druhé variantě, kterou tvoří sobí maso s omáčkou, místní je milují.

Pije se mléko či vynikající šťáva z čerstvého ovoce. Z něj jsou proslulé hlavně jahody, mají výtečnou chuť a jsou obrovské.

sobí kýta

Sobí maso je prý nejzdravější

Nejoblíbenějším pokrmem je poronkäristys, dušené sobí maso s pepřem, solí, česnekem a trochu zalévané pivem. Na první pohled poněkud připomíná guláš.

Další způsob konzumace soba je s bramborovou kaší a brusinkovou omáčkou, hodně často se jí i sušený. Sobí maso má temně červenou barvu, je křehké, vláčné a zdravé, obsahuje množství organismu prospěšných nenasycených mastných kyselin.

pokrm poronkäristys

Napomáhá i snižování cholesterolu, má větší množství minerálů, stopových prvků a vitaminů. To hlavně díky jejich dietní zimní stravě. Sobi se živí lišejníky, mechem i lesními houbami.

Pro srovnání – obsah vitaminu E je u soba 3x vyšší než u vepřového, je v něm i selen. Na chuť jeho masa si našinec, nekonzumující téměř zvěřinu, musí zvyknout, pak ji ocení.

sobí maso

Kvalita vítězí nad kvantitou

Sob lesní, kterého najdeme ve volné přírodě jen ve Finsku (jinde už vyhynul), se chová pro maso, mléko, krev, kožešinu či parohy. Jeho lov je pochopitelně regulován.

Ale najdeme tu farmy s dalšími druhy neohroženými vyhubením, vyrábějí tak dva miliony kilogramů masa ročně. Po něm se jen zapráší, a to není ani náhodou levné.

Počet kusů (chovaných na celkem 56 družstevních farmách), které mohu být poraženy, obvykle od října do prosince, se přesně plánuje a platí přísná pravidla.

Klade se velký důraz na kvalitu života, existuje řada sledování. Na jatkách se umístí na zvláštní místo určené k odpočinku, kde probíhá veterinární kontrola.

sob má velmi zdravé maso

Za kilo uzenin zaplatíte až 1200 Kč

Sobi se „popravují“ humánně, injekcí, jež zastaví jejich srdeční činnost a dojde k odčerpání krve. Části masa jsou navíc pečlivě sledovány, zda mohou být použity pro spotřebu.

Výnosy nejsou velké, pouze 50 až 60 kg jateční hmotnosti. Kromě okamžité spotřeby se udí studeným i teplým kouřem, z něj se dělají výtečné uzeniny včetně salámů.

finské uzeniny

Jsou považované za delikatesu, tomu odpovídá cena, až 45 € za kilo! Sobí maso se prodává také hluboko zmrazené, vhodné pro dušení, pečení a pro přípravu polévek.

mleté sobí maso

Share Button

Diskuze

komentářů