Lisabon, hlavní město Portugalska, byl postaven na sedmi pahorcích. Nachází se na nich spousta prostorných teras, které návštěvníkům umožňují překrásný výhled do okolí. Téměř u každé z nich najdeme restauraci nabízející výtečná jídla a samozřejmě osvěžující doušky vína.
Nejdříve zemětřesení, pak diktátor
I když jsou všechna vína výtečná, mezi nejproslulejší se řadí Madeira a Portské, které si s oblibou – pro příjemně kořeněnou chuť – dávají dámy. Co se týče současného vzhledu města, ten ovlivnily dvě různé události. První byla přírodního charakteru. V roce 1755 Lisabon zpustošilo zemětřesení následované vlnami tsunami a četnými požáry. Stopy po katastrofě jsou patrné například na rozvalinách monumentálního chrámu Convento do Carmo.
V rámci druhé události zaúřadoval fašistický diktátor António de Oliveira Salazar, jenž inicioval vznik bombastických staveb – kopie sanfranciského mostu Golden Gate či sochy Ježíše z Ria; rovněž nechal vybudovat spoustu mamutích náměstí. Nebyl ale první, kdo se nechal inspirovat při stavbě nových budov existujícími –například gotická katedrála Sue až příliš připomíná Notre Dame. Ale třeba je to náhoda…
Pečené kaštany i staré tramvaje
Naštěstí řádění živlů (či lidí) unikla strážní věž Torre De Belém, která už od roku 1521 chrání přístup od řeky Tejo, ústící přímo do Atlantského oceánu. Ten je sice vzdálený pár desítek kilometrů, ale stojí za to si k němu udělat zajížďku. Navíc o kousek dál, leží nejzápadnější bod Evropy, mys Cabo da Roca.
Ještě na jednu tvář Lisabonu nesmíme zapomenout – na noční. Ulice, plné lidí (je jich víc než ve dne), ožívají svéráznými pokřiky prodavačů různých pochoutek, zejména pečených kaštanů. Starší generace bude při pohledu na historické tramvaje určitě nostalgicky vzpomínat na dobu, kdy podobné jezdily u nás stále, a ne jen jako atrakce…
