Pravá Itálie je jen na venkově, tvrdil slavný režisér Fellini. Dobře věděl, co říká. Narodil se totiž po první světové válce v Rimini, tudíž zažil, jak se z provinčního městečka stala turistická metropole.
Staré domy se mění v penziony
Idylický obraz vesnic, kde na zápraží sedí ženy v černém a v hospůdce u vína zase – vehementně a o fotbale, jak jest dobrým zvykem – diskutují muži, začíná, bohužel, pozvolna brát za své nejen v blízkosti přímořských letovisek, ale pomalu všude. Mladá generace houfně odchází za prací i zábavou do měst a staří už nemají sílu sami dál hospodařit.
Aby se podařilo tento odliv alespoň zpomalit, začaly úřady v Itálii významně podporovat takzvanou agroturistiku. Její princip spočívá v tom, že se citlivě zrekonstruují zanedbané usedlosti tak, aby splňovaly ubytovací standardy. Stejně jako hotely jsou zařazeny do různých kategorií – od luxusních, s venkovními či vnitřními bazény, až po „obyčejné“. Najdeme je skoro všude.
Labužníky lákají i na pečená kolena
Pokud to jde, vlastníci zůstávají i nadále v domě, kde strávili celý život, jen se musí uskrovnit a místo zemědělství se věnují hostům. Pro ně jsou někde připravena i další lákadla, například v podobě kurzů vaření či jazyka. Některé domy však fungují jenom jako restaurace, třeba Monte Ruke v Sauris poblíž Terstu. Tam hosta přivítá u nás dobře známá vůně pečeného kolena.
Na tomto území se projevuje silný germánský vliv. Obě země o ně sváděly války, takže zde dostanete kromě italských pokrmů i ty, které jinde na Apeninském poloostrově nezdomácněly. Seník z devatenáctého století, ležící ve výšce 1.400 metrů nad mořem, se změnil v podnik vábící labužníky z blízkého i dalekého okolí. Podíl na tom pochopitelně má také krásná okolní příroda.
Děti se starají o zvířata
Na hradě Castello di Miramare, „visícím“ na mořském útesu a obklopeném překrásnými zahradami, žil bratr císaře Františka Josefa I. – rakouský arcivévoda Maxmilián. Turistům se rovněž doporučuje návštěva nedaleké horské farmy, kde stále platí rčení, že nejhezčí pohled na svět je z koňského hřbetu. Nachází se v zalesněném údolí s malými říčkami a potůčky.
Hodně tam jezdí městské rodiny s dětmi. Ty se kromě odpočinku mohou účastnit i speciálního programu, kdy se podílejí na denním provozu. Starají se například o kachny, kuřata, králíky, krocany, kozy, jehňata a ovce. Zabere jim to tak hodinu denně a především děti jsou nadšené; mnohé totiž vidí tato zvířata poprvé na vlastní oči. Agroturistika prostě v celé Itálii „frčí“!
