Africký stát Maroko je cílem turistů, které láká buď možnost odpočinku na krásných a dlouhých plážích, jaké nabízí třeba známé letovisko Agadir, anebo si naopak chtějí užít pořádnou dávku adrenalinu – ať už v pouštním písku, či během túry do pohoří Atlas.
Kejklíři vystřídali popravčí četu
Ti, co mají dobrou fyzičku, si troufnou vystoupit až na nejvyšší horu Severní Afriky Džabal Tubkal (4167 metrů), romantici naopak zamíří k vodopádu Ouzoud, kde voda padá do hlubin ze stometrové kaskády a třpytí se v odlescích slunce. Cestu touto místy pohádkovou a pak zase až drsnou krajinou lze zakončit prohlídkou Marrákeše s proslulým náměstím Jemaa el-Fna.
Kdysi se na něm konaly veřejné popravy a obklopovaly ho hlavy viníků, připíchnuté na kopí. Teď kolem něj vládne neuvěřitelný mumraj, korzují tu tisíce lidí. Kejklíři, zubaři, prodavači vody, koření i amuletů, a mezi nimi se pochopitelně prodírají turisté. Mnozí dorazí do hotelů obtěžkáni balíčky se zbožím zakoupeným na rozlehlém tržišti.
Slavnou pevnost si zamilovali turisti i filmaři
Chloubou Maroka je i poušť Sahara, která si „zabrala“ značnou část území. Cestu lze absolvovat na velbloudím hřbetě, většina turistů dává raději přednost džípu. Nejen kvůli pohodlí, ale i tomu, že rychlá jízda mezi dunami, kdy stopy kol ihned zavane písek, je neuvěřitelným zážitkem. Stejně tak jako pohled na západ slunce, jehož kotouč mizí za obzorem neuvěřitelně rychle, ale nádherně; zvlášť kolem oázy Merzouga, v místy až magické krajině.
Na jihu Maroka najdeme jiná místa, která stojí za to navštívit. Například majestátní pevnost Ait Benhaddou ze šestnáctého století, přesněji řečeno její torzo. Kromě turistů láká i filmaře – natáčela se tady známá díla jako Lawrence z Arábie, Honba za klenotem Nilu, Gladiátor či seriál Hra o trůny. I proto se pevnosti přezdívá pouštní Hollywood.
Berbeři nesnesou odmítnutí
Nejen v této oblasti lze narazit na Berbery, kteří žijí kočovným stylem života. Nejsou už bojovní, k cizincům se naopak chovají přátelsky. Někdy je dokonce zvou na jídlo, avšak jakékoli odmítnutí berou jako urážku.
Zlatým hřebem zdejšího menu je kuskus z pšeničné krupice, smíchaný s kousky jehněčího, drůbežího nebo rybího masa, ozdobený rozinkami nebo ovocem. Ke všemu se pak podává salát, studený i teplý, obvykle z rajčat, zelených paprik, míchaných bylinek, baklažánů i sladkých pomerančů. Hodilo by se víno, ale je tady – stejně jako v dalších arabských zemích – zakázané…
