O existenci španělského regionu Extremadura ví u nás hodně málo lidí, leží totiž dost daleko – až u hranic s Portugalskem. Navíc nemá moře, tedy obvyklé lákadlo pro suchozemské turisty…
Freska je vzpomínkou na slavného dobyvatele
Region odjakživa sloužil hlavně pro chov dobytka, zásoboval jím celý Iberský poloostrov. Zima zde bývá mírná – i koncem listopadu svítí slunce a teploty dosahují až 23 stupňů. Toto příznivé podnebí umožňuje, aby zvířata – kozy, ovce a krávy – měla dost potravy a většinou se pásla venku, což má pozitivní vliv na jejich maso.
Zlatý věk v těchto chudých končinách nastal po dobytí Jižní Ameriky. Většina conquistadorů (dobyvatelů), včetně těch nejproslulejších Cortése či Pizzara, totiž pocházela z blízkého okolí a přenesla sem své bohatství. Posledně jmenovaný má v městečku Trujillo dokonce muzeum.
V domě, kde Francisco Pizarro bydlel, toho ale moc není – postel, dobový nábytek, na stěnách informace, jak díky lstivosti s desítkami mužů obsadil obrovskou zemi. Asi nejzajímavější je freska na stěně, na níž jsou zobrazeny plodiny, které se jeho zásluhou dostaly do Evropy. A že je jich slušná řádka…
Historické památky můžete sledovat z hospůdky
Název Extremadura je zkratkou a znamená extrémně tvrdý, což odpovídá životu v drsném kraji, kde se střetávala křesťanská a muslimská vojska. Přes značné škody se některá města zachovala do dnešních časů, jako třeba Merida, kde najdeme nejvíc budov z vlády antického Říma vůbec.
Většina památek se dá skvěle pozorovat z četných hospůdek. Zdejší gastronomie je svérázná. Národním pokrmem je sušená šunka jamon, a to hlavně pro chuť masa krájeného na drobné plátky. Je nejen pikantní, ale i dietní. Zraje na slunci, nikoliv v komíně – kvůli tomu je však hodně drahá.
Slavné je i městečko Guadalupe se soškou Panny Marie. Ta se stala patronkou jihoamerických území, která Španělé dobyli. Její sláva se rozletěla po světě; kostel, v němž je soška uschována, láká turisty i dnes. Leží v areálu kláštera, kde byli pokřtěni Kolumbovi indiánští sluhové.
Zdejší víno zabodovalo v Brně
Městečko Almendralejo je proslulé především výrobou výtečného vína Lar de Barros. Majitel byl z příchodů Čechů tak konsternován (jeho víno kdysi vyhrálo v Brně mezinárodní soutěž Festwine), že nám ukázal i olivové plantáže a dal štědře a zdarma ochutnat svůj mok.
Na severu je už kraj poměrně hornatý – nejvyšší vrchol Calvitero (2.425 metrů) je úrodný a bohatý na vodu. Výtečné jsou třešně z Valle del Jerte či papriky z okolí La Vera. Na jihu pro změnu najdeme suché oblasti s rozlehlými pláněmi, na nichž se daří zejména vinné révě.
Jde o jednu z nejteplejších oblastí Španělska, kde v létě panuje až 41 °C. Ve vedrech se dá skvěle osvěžit v přehradních jezerech Orellana, Zujar a Serena. Navíc na jejich umělých plážích skoro nikdo není, místní totiž nemají čas na lenošení a cizinců sem jezdí minimum…
