Trója je díky slavnému eposu sepsanému Homérem jedním z nejznámějších měst na světě. Kdo by neznal příběh krásné Heleny, kterou právě sem unesl princ Paris, a tím rozpoutal nelítostnou válku? Historii dnes symbolizuje především dřevěný kůň, který je vděčnou turistickou atrakcí a který se dá – s trochou nadsázky – označit za umělecké dílo.
Schliemann hledal pomocí stopek
Celá tisíciletí všichni považovali tento příběh za báchorku, dokud se nenašel člověk, který mu uvěřil a začal přesně podle něj hledat pozůstatky bájného města Trója. Jmenoval se Heinrich Schliemann a nakonec je po letech objevil na pahorku Hissarlik v Turecku.
Jen víra v antického básníka však nestačila k tomu, aby Schliemann zjistil, jak daleko se bojovníci mohli od moře dostat. Běhal tedy po kraji se stopkami. Nikdy se nedozvěděl, že sice objevil správné město, ale nalezené poklady byly o tisíc let starší a nepatřily slavnému králi Priamovi.
Realističtější je filmová rekvizita
Až jeho nástupci došli k závěru, že město Trója bylo devětkrát zničeno a postaveno. Kdo ale čeká, že uzří divy, bude zklamán – z paláců i přepychových staveb zbyla torza. Aby se místní turistům zavděčili, udělali alespoň dřevěnou repliku slavného trojského koně.
Ta ovšem není jediná – v nedalekém přístavu Çanakkale se nachází další (na snímku níže), ta ovšem byla použita při natáčení velkofilmu Trója. Režisér Wolfgang Petersen si koně představoval evidentně zcela jinak a zřejmě asi mnohem realističtěji, protože místo širokých opracovaných fošen, které by asi těžko měli obléhající vojáci k dispozici, použil menší prkna svázaná špagátem.
Atrakcí inspirovaných němým hrdinou však najdeme více nejen v Turecku, ale také například v pražské Tróji.
Z tisíciletého dřeva přece pryskyřice neteče!
Originál vymyslel hrdina Odysseus; ukryl do něj vojáky, kteří pak otevřeli brány. Chudák, kdyby tak tušil, že se podle něj bude jmenovat vir v počítači. Někteří podnikavci nabízejí jako „rodinnou“ památku původní úlomky dřeva, ale z těch kape čerstvá pryskyřice…
Jedinci nadaní bohatou fantazií budou však i v – různě rozesetých – rozvalinách ve svém živlu. Mohou si představovat, že po stejných místech kdysi dávno před nimi kráčeli rekové Achilles a Hektór, svůdník Paris či „sexbomba“ Helena…
Nadšenci jistě zamíří do dalšího starověkého města Pergamonu (nyní Bergamo), kde uvidí už přece jen víc než jen horu kamení. Jsou tu zachovalé pozůstatky impozantního Trajánova a Dionýsova chrámu, nalézala se tady i jedna z největších knihoven na světě.
Asklepion rozčílil šéfa a dojel na to
Co by kamenem dohodil je lázeňské letovisko Asklepion, pojmenované po synu boha Apollóna. Jeho osud nebyl zrovna růžový. Když vyléčil i lidi považované za mrtvé, nejvyšší bůh Zeus se na něj naštval a sežehl ho bleskem. Jen on měl přece právo rozhodovat o životě a smrti a ne nějaký felčar.
Nicméně se Asklepion stal nesmrtelným; jeho poznávací znamení – had ovinutý kolem hole – používají lékaři i lékárníci dodnes. Jinak se návštěva všech tří míst dá stihnout za jeden den, pak se zase můžete vrátit z historie do hotelové přítomnosti.
Lze také udělat projížďku kolem Lýkijského pobřeží, kde jsou – do skal nad vodou – vytesané až tři tisíce let staré kamenné hrobky, jejichž červenočerné sloupy září už z dálky, a pak se omočit na pláži nedalekého Egejského moře…
