Srí Lanku – starší generace si možná spíše připomene bývalý název Cejlon – matka příroda obdařila víc než bohatě. Je to obrovská zahrada plná tropických a pro nás i exotických druhů rostlin a květin…
Usadil se zde vizionář a vynálezce
Od Indie tento tajuplný ostrov odděluje úžina Palk, přes kterou se táhne řetěz korálových útesů, zvaný Adamův most, na západě leží Bengálský záliv a na jihu Indický oceán. Najdeme zde stopy prastarých civilizací, o nichž se téměř nic neví. Archeologové sice objevili existenci národa s vyspělou inteligencí, kde se v těchto odlehlých končinách vzal, to však nikdo netuší.
I tato skutečnost sem kdysi přivábila Artura S. Clarka, vizionáře, spisovatele a vynálezce geostacionární družice (s myšlenkou satelitu na pevném místě ve vesmíru přišel už v roce 1945, kdy byla astronautika v plenkách!). Ten se zde natrvalo usadil, což pozvedlo prestiž ostrova i turistický ruch; četní obdivovatelé se rozhodli navštívit místo, kde žil jejich „guru“…
Daleko dříve sem vyslal indický císař Ašóka syna, aby šířil učení Buddhovo. Ve městě Kendy lze po vystání dlouhé fronty spatřit jednu z nejslavnějších relikvií – zub Buddhy, údajně zachráněný z pohřebního ohně a propašovaný ve vlasech princezny. Jeho sochy jsou rozesety všude a kromě vzhledu se liší i materiálem – od „obyčejného“ kamene až po zlato.
Milovníci kvalitního čaje si přijdou na své
Srí Lanka je i centrem Ayurvédy, pět tisíc let staré přírodní medicíny, takže sem míří nemocní z různých končin, aby pomocí meditace a léčivých bylin a rostlin dosáhli zlepšení zdravotního stavu. Podle místních je však nejlepším lékem zdejší čaj – nejkvalitnější na světě.
Pláže z čistě bílého písku, až z něj bolí oči, a stín kokosových palem lákají turisty asi nejvíc. Nicméně, i když koupání je na vysoké úrovni, romantici se vydají na návštěvu vnitrozemí, kde vidí jako na malířské paletě krásné květiny, říčky tekoucí v malebných údolích a různá zvířata.
Zejména pak to, bez něhož si Srí Lanku asi už nikdo nedokáže představit – slona. Jeho význam odpradávna spočíval především v tom, že svou velkou silou pomáhal vláčet těžká břemena. Byl něco jako živý traktor, i proto si ho místní velmi vážili. Časem vznikla tradice, že každý domestikovaný chobotnatec (těch je asi 800, přibližně 2.000 jedinců žije volně) má svého mahauta, tedy ošetřovatele, s nímž vyrůstá odmalička a jsou spolu až do smrti.
Není bez zajímavosti, že toto povolání patří k prestižním. Považuje se za čest pečovat o tak vzácné, chytré i čistotné zvíře (když pracovnímu slonovi není umožněno se denně vykoupat, začne stávkovat a nic s ním nepohne!).
Komu patří šlápota?
Jakýmsi poutním místem je Adam’s Peak, jeden z nejvyšších vrcholů na Srí Lance. Nahoru vede něco jako schody – čím výš stoupáte, tím jsou strmější. Poblíž nich jsou často stánky s čajem na osvěžení. Těch je zapotřebí vzhledem k tomu, že jde o náročnou túru. Odměnou je pohled na obří šlápotu, kterou si „přivlastňuje“ několik legend. Podle jedné se tady Adam poprvé dotkl země po vyhnání z ráje, měla však patřit i apoštolu Tomášovi, či dokonce bohu Šivovi.
Není divu, že zde narazíme na klášter. Ten obklopují hornaté stráně s plantážemi kokosových palem, skořice, čaje a gumovníků. Typické pro Srí Lanku je i koření. Hlavně hodně pálivé. Například kari se přidává do rýže, masa, omelet i nudlí.
Závěrem jedna rada: U objednávky jídla je radno říct předem, že ho chcete bez koření, což znamená, že bude ostré jak břitva, ale i navzdory tomu se dá sníst…
