Irskou mohylovou hrobku Newgrange jsme si již v Magazínu TravelPortal.cz představili. Podobné objekty můžeme najít rovněž v Itálii. Například nedaleko pobřeží Tyrhénského moře, konkrétně u městečka Cerveteri, se nachází tzv. město mrtvých.

Jedná se o pozůstatek etruské kultury, která v Itálii existovala již několik set let před naším letopočtem. Etruskové žili v západní části střední Itálie, tedy v dnešním Toskánsku a severní části Lazia. Původ tohoto národa není dodnes znám a jeho jazyk dosud nebyl zcela rozluštěn. Navzdory tomu se neodmyslitelně zapsal do dějin Itálie, poněvadž v některých směrech se Etruskové stali učiteli Římanů. O Etruscích se toho nejvíce dozvídáme z hrobů, kde byly zanechány nápisy, umělecká díla i řemeslné výrobky. Jedna z nekropolí leží zhruba 50 kilometrů směrem na severozápad od Říma – u městečka Cerveteri (dříve Caere).

Interiér Necropolis Cerveteri

Bitva u Kýmé byla začátkem konce

Z antického města, jež bylo padesátkrát větší než současné Cerveteri, se zachovaly jen menší části městského opevnění a také zbytky brány… Caere se nalézalo na skalnatém návrší a díky třem přístavům mělo přístup k moři. Námořní obchod doslova kvetl, zejména konec 8. a 7. století před Kristem bylo obdobím obrovského rozkvětu. Díky kontaktům s východním Středomořím sem byla dovážena spousta rozmanitého zboží z Řecka, Kypru a Sýrie. V roce 474 před n. l. zvítězili jihoitalští Řekové v námořní bitvě u Kýmé a moc Etrusků na moři byla tím pádem zlomena a obchodní cesty přerušeny. V posledních dvou stoletích před Kristem došlo k postupnému splývání římského a etruského obyvatelstva.

O velikosti a významu starověkého Caere svědčí zejména jeho nekropole rozprostírající se kolem městaBanditaccia na severozápadě, Monte Abatone na jihovýchodě a Sorbo na jihozápadě. Součástí posledně jmenované je nejznámější hrobka Regolini – Galassi. Avšak nekropole Sorbo, obdobně jako Monte Abatone, není veřejnosti přístupná. Zato část nekropole Banditaccia, ležící na tufovém návrší, byla upravena jako archeologický park. Přezdívá se mu „město mrtvých“ a nacházejí se zde hrobky budované jako příbytky zemřelých. Máme možnost sledovat vývoj hrobů od nejstarších malých mohyl až po giganty o průměru 50 metrů.

Město mrtvých Cerveteri

Výbavu hrobů najdeme v muzeích

Hroby zachycují vývoj etruského obydlí: od jednoduchých komorových hrobů přes koridorové (předsíň a hlavní pohřební komora leží na jedné ose) až k hrobům o více místnostech s postranními komorami rozmístěnými kolem centrální místnosti. Podzemní „pokoje“ jsou zařízeny jako interiér domů, jsou vybaveny lavicemi, na něž se ukládali zemřelí, dále židlemi či trůny, vše je vytesáno z tufového podloží. Ze skály jsou vytesány stropní trámy, kazety i sedlové střechy s hřebenovým trámem. Stropy předsíně jsou často podepřeny sloupy nebo pilastry. Průchody z centrální místnosti do vedlejších komor mají typický dveřní profil, na stěnách nechybějí malá okna. Hroby obsahovaly bohatou pohřební výbavu, která je v současnosti umístěna v nejrůznějších italských i světových muzeích.

Když sestoupíme do údolí, narazíme na přístav Ladispoli, který ve starověku patřil k Caere. Po návratu do Cerveteri můžeme navštívit muzeum ve středověké pevnosti. Vystavené nálezy z nedalekých nekropolí nám ještě více přiblíží život tajemného národa starých Etrusků.

Napište komentář