Ve Finsku se hraje bahenní fotbal, soutěží se v hodu mobilním telefonem či v saunování na výdrž. Ovšem mají tu i bizarnější sportovní disciplínu – nošení manželek na čas.
Finsky se tomuto sportu říká eukonkanto nebo akankanto a spočívá, jak je z názvu patrné, v nošení manželky nebo partnerky po trati plné překážek na čas. Podle pravidel je závodní trať dlouhá 253,5 metru a její součástí jsou vodní překážky, jedna dokonce s hloubkou 1 metr! Podmínkou je, že žena nesmí vážit méně než 49 kilogramů. V opačném případě dostane na záda zátěžový batoh, aby se váha dorovnala do minima. Kdo závodní trať překoná nejrychleji, vyhrává a získá mimo jiné množství piva rovnající se váze nesené ženy. Dodejme, že rychlost je sice určující, ovšem oceněny bývají rovněž i nejzábavnější nebo nejoriginálněji oblečené dvojíce.
Estonský styl vede
Existuje více způsobů nošení žen, dvojice mohou používat různou techniku. Dnes se tolerují tři styly – tzv. hasičský (muž si hodí ženu přes ramena), na zádech (žena sedí muži na zádech a rukama se ho drží kolem krku), ale nejoblíbenější a zřejmě nejefektivnější je estonský styl (žena visí muži na zádech s nohama kolem jeho hlavy a ramen a drží se jeho boků).
Jak to vlastně vzniklo?
Podle pověstí má tento netradiční sport původ na přelomu 18. a 19. století, kdy se ve Finsku v jedné oblasti vyskytovala tlupa lapků, jež žila v lesích a přepadala vesnice. Kradla nejen jídlo, ale také ženy. Ve větším měřítku se závody začaly konat od roku 1992 a o pět let později se ve městě Sonkajärvi konal první světový šampionát.