Vodárna, farec, vodnice či šíša – tak se přezdívá vodní dýmce, která je populární především mezi „nezávislou“ částí populace. Zdaleka ne každý však ví, jak moc je toto zařízení používané ke kouření škodlivé.

Zřejmě je vynalezli Peršané

S vodními dýmkami se můžeme setkat nejen během dovolenéTunisku a na ostrově Djerba, či například v Egyptě, Maroku a Alžírsku. V menší míře na ně narazíme také v jiných zemích a samozřejmě i u nás, a to především v čajovnách a některých obchodech. Už několik let se nejedná o vzácnost, ale i tak jsou vodnice stále v kurzu. A kde se vůbec vzaly? To se zcela přesně neví, ale předpokládá se, že je vynalezli Peršané.

Čím větší, tím lepší

A jak „farce“ fungují? Na principu filtrace a ochlazování kouře přes vodní filtr. Jako kuřivo se používá tabák smíchaný s melasou a olejem; je vlhký a mazlavý a při hoření silně dýmá. Druhů je mnoho, navzájem se liší příchutěmi. K zapalování tabáku slouží doutnající uhlík vyjmutý z ohniště nebo rychlozápalné dřevěné uhlí. Doba kouření dýmky je přímo úměrná době, po kterou uhlík hoří; u rychlozápalného kolem 45, u uhelných briket kolem 90 a u kokosových i 120 minut. Podrobnosti týkající se správného zacházení s vodnicí vám na požádání ráda sdělí obsluha čajovny.

Velikost vodní dýmky se pohybuje od 15 centimetrů (což jsou obvykle nefunkční dekorace) až po 2 metry (varianta pro více kuřáků), přičemž běžná velikost je přibližně 70 centimetrů. Existují i varianty, kdy z jedné dýmky vede až šest šlauchů, aby mohlo kouřit více lidí najednou. Nejdražší exempláře mají jemné tepání těla i tácku a také složitě malovanou a tvarovanou karafu. Pokud si budete v arabských zemích kupovat vodní dýmku na doma, nezapomeňte, že musíte smlouvat. Jestliže budete šikovní, dostanete se až na třetinu původní ceny.

Vodnice

Lidé si často myslí opak

A jak to vlastně je s dopadem vodních dýmek na zdraví organismu? Většina lidí si naivně myslí, že voda kouř vyčistí. Ono to ale tak vůbec není – „šíša“ je paradoxně mnohem nebezpečnější než kouření cigarety s filtrem. Jedna padesátiminutová seance s vodní dýmkou obnáší – dle okolností – takovou dávku chemikálií jako vykouření několika desítek až stovek cigaret (cca 30 až 300 kusů). Kromě tabákového kouře se totiž vdechuje také kouř ze spalovaného uhlíku, navíc se musí pořádně tahat, aby tabák hořel. To znamená, že objem potažení je asi dvojnásobný v porovnání s cigaretou. Další skutečností je, že spalování probíhá za nízké teploty a kouř je tím pádem značně koncentrovaný.

Hrozí také žloutenka a mononukleóza

Ve vodě se kouř nepročistí, jen ochladí. A je logické, že chladný kouř vdechneme mnohem snáz a hlouběji než horký. Tudíž při vykouření jedné vodní dýmky vdechne kuřák až 100x víc kouře než při vykouření jedné cigarety! Navíc se kolováním náustků šíří nejrůznější infekce – opary, mononukleóza, tuberkulóza, žloutenka nebo virové infekce. Například v Anglii vzniklo několik ohnisek prasečí chřipky právě u kuřáků vodních dýmek. Tabák navíc bývá nekvalitní – dováží se z rozvojových zemí, může tedy obsahovat ve vyšších koncentracích nebezpečné pesticidy. Oproti cigaretám se v kouři vodní dýmky nalézá více těžkých kovů, zejména arzenu, olova, chromu, niklu a kobaltu. Některé jsou prokazatelně karcinogenní.

Kouření vodní dýmky

Nula procent dehtu? Nesmysl!

Mnoho uživatelů vodních dýmek žije v domnění, že kouř neobsahuje žádný dehet, jelikož není uváděn na obalu směsi. Je nezbytné si uvědomit, že škodliviny vznikají v průběhu hoření směsi. Složení popsané na krabičce nebo obalu směsi oznamuje pouze povinné údaje. Je-li na obalu uvedeno 0 % dehtu, znamená to, že do směsi nebyl žádný cíleně přidán, avšak při hoření směsi na uhlíku dehet vzniká! Díky tomu při vykouření vodní dýmky kuřák vdechne až 100x více dehtu než při kouření cigaret. Při použití malého rychlozápalného uhlíku je u vodní dýmky evropský limit pro dehet v cigaretách překročen 32x a pro oxid uhelnatý 17x!

Napište komentář