Skotsko na sebe v poslední době upoutalo pozornost referendem o samostatnosti. Ale i bez něj je zemí, která má mnoho podob. Na její návštěvu se nezapomíná, nelze si ji splést se žádnou jinou.

Historie whisky sahá až do 15. století

Povídání o Skotsku nelze začít ničím jiným než whisky. První písemná zmínka o ní se našla v královských svitcích z roku 1494, kdy král Jakub IV. představeným kláštera Saint Andrew povolil výrobu akvavitu. Tak se ve středověku označovaly pálenky, jimž byly připisovány léčivé účinky.

whisky

Druhé, co se o Skotech traduje, je lakota, ale každý, kdo tam někdy byl, potvrdí, že jde o národ přívětivý a pohostinný. Obyvatelé mají úctu k penězům, rozhodně však nejsou skrblíci. Tyto pomluvy vznikly, když Velké Británii vládl král James Stuart.

Ten byl původem Skot a z bezpečnostních důvodů povolal na dvůr členy svých klanů. Ti neměli takové jmění, aby si mohli dovolit rozmařilé hostiny. Tudíž angličtí lordi, zuřící, že nejsou v centru dění, začali roznášet zlovolné klepy o jejich lakotě.

Pod kilt spodní prádlo nepatří

Nesmyslné je i tvrzení, že skotskou „sukni“ kilt si Skotové vymysleli, aby ušetřili za látku a spodní prádlo! Původně vznikl z oděvu horalů – ti za starých časů nosili kolem těla ovinutý teplý vlněný pléd přehozený přes rameno.

Vypadal trochu jako římská tunika, sloužil jako přikrývka během studených nocí. Později doznal dalších úprav až do dnešní podoby, kdy je oficiálním oblečením a chodí se v něm běžně. Existují dokonce i slavnostní varianty, něco jako je náš smoking.

Kilt má výhodu i v tom, že je pohodlný a vzdušný. Slipy se pod ním opravdu nenosí, nikoli z úsporných důvodů, je to zkrátka tradice. Chodí v něm i dudáci. Přestože hra na tento nástroj není „skotským vynálezem“, Skotové byli první, kdo z čistě sólového nástroje udělal nástroj kolektivní.

dudák v kiltu Skotsko

Ukrývá jezero Loch Ness tajemství?

Ve výčtu rarit nelze opomenout jezero Loch Ness s příšerou, kterou zatím nikdo neulovil. První zmínka o ní se objevila v roce 800 v životopise svatého Gila. Ať už Nessie, jak se ji mazlivě přezdívá, v jezeře opravdu žije, či nikoliv, je fakt, že svým umístěním musí Loch Ness (na hlavním snímku) mystické asociace vzbuzovat.

Leží na severu, je 27 kilometrů dlouhé a 300 metrů hluboké. Navíc ho často obklopuje mlžný opar, což nádech tajemna ještě podporuje a znesnadňuje expedicím důkladný výzkum. Dalšími „nepřáteli vědy“ jsou hloubka, vlny a špatné počasí.

Není problém najít pláž bez lidí

Na počasí se ve Skotsku opravdu spolehnout nedá – chvíli je slunečno, pak deštivo, nicméně pokaždé někde na cestě najdete nějakou venkovskou chalupu, kde je možné se na čas schovat před zuřícími živly. Vždy ochotní „lakomci“ vám dovolí se v jejich obydlí nejen ohřát, ale mnohdy vám za tímto účelem nabídnou i teplou whisky.

Kromě jezer a fjordů tu najdeme romantické ostrovy s nádhernými i nebezpečnými útesy, lze se rovněž vydat na některou z liduprázdných pláží (na koupání to tady není), třeba na tu poblíž mysu Mull of Kintyre, kterou proslavil stejnojmennou písní Paul McCartney. Někde stojí i obětní kameny, u nichž se ezotericky založeným jedincům skvěle rozjímá.

Více než Ben Nevis lákají Bradavice

Zážitkem jsou toulky vysočinou (Highlands), kde se dá procházet celý den a nepotkat ani živáčka, což se v Evropě hned tak nepoštěstí. Najdeme tu i nejvyšší vrchol celé Británie Ben Nevis. Hora se tomuto útvaru dost dobře říkat nedá, měří jen 1.343 metrů.

Ben Nevis Skotsko

Zejména pro děti je obrovskou událostí návštěva obce North Ballachulish a hotelu Loch Leven, ty ve filmech o Harrym Potterovi představují Bradavickou školu čar a kouzel. V blízkém okolí určitě najdeme spoustu scenérií, které nám budou díky filmům povědomé a můžeme si u nich zavzpomínat.

most North Ballachulish