Součástí Velké Británie je Wales, jenž se může pochlubit dvěma světovými primáty – největší koncentrací hradů na kilometr čtvereční a obcí s nejdelším názvem. Ten se ve velštině píše bez mezer takto: Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch.

Většinu pevností nechal postavit Eduard

Do češtiny přeloženo to znamená: Kostel Panny Marie v údolí bílých lísek poblíž prudkého víru a kostela svatého Tysilia nedaleko červené jeskyně. Právě tato zvláštnost láká do nenápadné vesnice turisty, kteří se její jméno – usilovně a pochopitelně neúspěšně – snaží vyslovit, čímž přispívají k obveselení okolí. Pokud tuto řeč náhodou zaslechnete v televizi, bude vám znít jako mongolština. Jen pro ilustraci – formální název státu zní Tywysogaeth Cymru. Naštěstí se tu domluvíte také anglicky.

Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch

Za množství zachovalých hradů vděčí Wales anglickému králi Eduardu I.. Tomu se jako prvnímu podařilo ho na konci třináctého století celý obsadit a ve snaze udržet své území ho jimi doslova obkroužil. Aby si usmířil zdejší šlechtu, zavedl pro nástupce britského trůnu titul Prince of Wales, který se používá dodnes.

Nejsou tady jen středověké památky, ale i pevnost Caerleon z dob starého Říma, v níž můžeme spatřit nejzachovalejší amfiteátr v celé Velké Británii. Najdeme tu i množství hrobek z mladší doby kamenné, postavených Kelty; jedna z nejznámějších se jmenuje Bryn Celli Ddu.

Bryn Celli Ddu

V povahách se snoubí pohostinnost s tvrdostí

Velšané jsou hrdí na keltský původ. Jen tak mimochodem – i u nás kdysi sehráli velkou roli. Jestli něco nesnášejí, tak je to „drzost“, když je někdo považuje za Angličany. Jinak jsou přátelští, usměvaví a pohostinní, i když v sobě mají značnou dávku tvrdosti, protože se s nimi nemazlily dějiny ani příroda.

Terén je převážně hornatý, zvláště na severu a ve středu země; stavět domy tady nebyla hračka. Na druhou stranu má krajina půvab – holé kopce porostlé hnědými vřesovišti, čisté potůčky protékající zelenými údolími či na stráních pasoucí se ovce spolehlivě uspokojí oko romantika.

Anglesey Wales

Nejvyšší hora Snowdon (1.085 metrů) je druhá největší v Británii a je součástí stejnojmenného národního parku. I když se dá říct, že to je spíše větší kopec, v tištěném průvodci se zdůrazňuje, že blízkost moře a klimatické a geologické podmínky způsobují, že zdejší metr nadmořské výšky se rovná zhruba dvěma až třem metrům středoevropským, tudíž vypadá jako mohutný horský masiv.

Snowdon Wales

Narazíte na pěknou divočinu

Z jiného soudku je nedaleké okolí jezera Vyrnwy, jemuž dominuje kamenná přehrada z hrubě otesaných kvádrů i věžiček v gotickém stylu. Jeho zalesněné břehy vyloženě lákají k procházce.

Vyrnwy Wales

Nelze opomenout pohoří Brecon Beacons. Není sice také moc vysoké, ale vypadá jako nefalšovaná divočina; zásahy lidských rukou jsou minimální. Území chrání rozsáhlé listnaté lesy spolu s neproniknutelnými vřesovišti.

Brecon Beacons

Tahákem číslo jedna jsou ovšem vodopádyYstradfellte (na snímku) a 27 metrů vysoký Henrhyd Waterfall.

Ystradfellte Wales

Najdeme tu jeskyně, například Ogof Ffynnon Ddu. Jezdí sem s oblibou i ornitologové, důvodem je výskyt dravých ptáků. Zejména luňáka červeného, který byl jinak v Anglii vyhuben.

Hodně dobrodruhů v těchto místech hledá i zbytky letadel z druhé světové války. Ta zde měla havarovat kvůli mlze i zrádným vrcholkům. Nejvyšší se jmenuje Pen-y-Fan – má 885 metrů nad mořem. Cesta k němu vede kolem typických kamenných zídek, nad nimiž se na svazích vesele pasou ovce.

Řídit auto mohou jen silné nátury

Kdo se rozhodne prozkoumat vnitrozemí v autě, měl by se duševně připravit na to, že silnice jsou nejen prašné a asfalt nikdy neviděly, ale hlavně extrémně úzké; vyhýbaní je možné jen na několika rozšířených místech. Kdo precizně neovládá couvání, bude mít velké potíže – řízení tady prostě vyžaduje pevné nervy.

Navíc mnohé stezky vedou podél příkrých a nebezpečných útesů, například Pen Dinas poblíž města Fishguards nacházejícího v národním parku Pembrokeshire Coast. Jeden z nejúchvatnějších zážitků se turistům naskytne na západním výběžku Walesu u majáku Strumble Head. Hlavně při západu slunce je tam lidí jako na Václaváku.

Strumble Head

Jedinci s bohatou fantazií si mohou představovat, jak tu létali draci chrlící oheň. Toto „zvíře“ ostatně najdeme na státní vlajce, je uznávaným národním symbolem. Tím dalším je pórek. Podle legendy totiž poručil král David I. vojákům, aby si v bitvě jako poznávací znamení na helmy připevnili tuto zeleninu. A do třetice narcis, který se připentlí na oděv jako památka na uctívaného panovníka.