Je ironií osudu, že o nezávislém arabském emirátu Katar se většina našich obyvatel dozvěděla až po soudní kauze prince Sáního, týkající se jeho slabosti pro mladičké dívenky, které si u nás kupoval jako housky na krámě…

Bez pozvání nemáte šanci

Na druhou stranu si tato jistě zajímavá země za to, že se o ní v zahraničí téměř nic nevědělo, může do značné míry sama – až do roku 1989 byla pro cizince hermeticky uzavřena! Dokonce i dnes – u individuálních cest – platí, že bez „sponzora”, který vás pozve a tím za vás zároveň přebírá veškerou odpovědnost, nelze o udělení víza požádat.

Katar si mohl – a stále může – tento nezájem o turisty dovolit. Díky četným ropným nalezištím si místní obyvatelé užívají vysoké životní úrovně; po jejich objevení se z chudých rybářů přes noc stali boháči. Aby toho nebylo málo, jsou všichni ještě k tomu osvobozeni od daně z příjmu!

Řeklo by se sice, že není moc důvodů právě sem cestovat, když většinu území pokrývá poušť a při pobřeží se kromě krásných korálových útesů rozkládají jen močály, na druhou stranu pro ty, co mají rádi sucho a teplo v kterékoli roční době, je Katar pravým rájem.

Chmatákům se tu sekají ruce

Dauhá (Doha) je místo, které turista uvidí jako první, přistávají tu všechna letadla. Ocitne se rázem v pestrém mumraji, kde obchodníci halasně – jak bývá v těchto končinách zvykem – nabízejí a vychvalují své zboží. Půvab nepostrádá chůze úzkými uličkami, i když v nich lze celkem snadno zabloudit. Žádné nebezpečí zde však nehrozí, kriminalita je takřka nulová.

Katar

Důvodem jsou jak exemplární tresty (i za malou krádež useknutí ruky, za přepadení klidně také poprava) i fakt, že většina místních krást opravdu nepotřebuje. Ti, co měli smůlu v tom, že jim na „zahrádce“ nezačala stříkat nafta, zbohatli jinak, třeba lovem perlorodek, kterým se v místních vodách velice dobře daří.

Ti „nejchudší“ pracují v hotelnictví a ve službách. I když poušť je všude, pohádkově bohatá dynastie al-Sání, která Kataru vládne, se s ní rozhodla tak trochu bojovat a zavlažuje, kde to jen jde, zejména v blízkosti mezinárodních hotelů. Navíc i bez nich je tady dost míst, která stojí za návštěvu…

poušť Katar

To hlavní teprve přijde

Jedním z nich je bývalá metropole Al-Zubarah. Kromě zachovalých pevností byly v okolí odkryty vykopávky starobylého města, archeologové však tvrdí, že své pravé poklady tato oblast ještě vydá. Dalším častým cílem je prastaré obchodní a rybářské centrum Al-Wakrah, pyšnící se mnoha historickými domy či plážemi s jemným pískem.

I příslušníci Petrova cechu budou určitě ve svém živlu. Mohou se těšit nejen na bohatý úlovek, ale i na exotické druhy ryb, jaké u nás nenajdou. V beduínské vesnici Al Ruwais na severu si lze pak udělat představu o svobodném životě těchto věčných kočovníků, pro které je nebe nad hlavou jediným možným řešením, a do místnosti se uchylují, jen když to je nezbytně nutné.

Když se před lety Katar konečně otevřel světu a rozhodl se – kromě toho, že je druhým nejbohatším státem planety – stát i turistickou velmocí, neponechal nic náhodě. Mohl si dovolit vložit do tohoto odvětví obrovské prostředky v řádu stovek miliard dolarů bez toho, že by měl pro své investice zaručenou brzkou návratnost.

Jachtu lze pronajmout i s posádkou

Ty se ovšem začaly vracet velmi brzy – nejen díky moderním hotelům, ale především tomu, že hosté mají dokonalé zázemí, zejména pokud jde o sport. Jsou tu vytvořeny například dva umělé útesy pro potápěče – začátečníky, kde se bez rizika naučí vše potřebné, a málokterý této nabídce odolá.

Dakhira Katar

Zkušenější se vydávají do vod Perského zálivu obdivovat pestrý podmořský svět. I milovníci plachtění budou nadšeni, není problém najmout si jachtu – s posádkou či bez ní (v druhém případě je nutno složit vysokou zálohu pro případ ztroskotání a zničení plavidla). Na většině míst se dá i surfovat.

Od října do března se tu pořádají i kurzy sokolnictví, o něž je velký zájem. Jde o prastarý – a dnes bohužel téměř zapomenutý – způsob lovu, kdy je tento nádherný pták vypuštěn za kořistí (a letí za ní rychlostí hodně přes sto kilometrů v hodině), aby se – poté, co uspěje – poslušně vrátil na ruku svého pána.

Napište komentář