Brazílie je obrovská, na její území by se vešly asi tři čtvrtiny Evropy! I to je důvod, proč psát o ní je spíš na román než na článek, takže jsme vybrali pouze několik perliček, které jistě navnadí cestovatele k návštěvě této pozoruhodné země. Záměrně nebude řeč o fotbalu, sambě a karnevalu, jelikož tyto typické atributy země jsou už dostatečně „provařené“.
Rio de Janeiro okouzlí Kristem i homolí
Nelze asi začít jinak než Rio de Janeirem, které je považováno za jedno z nejkrásnějších měst na světě. Za to vděčí hlavně úžasné poloze – leží mezi nádherným zálivem s malými ostrůvky a horským hřebenem, za nímž začíná rozsáhlý prales. Množství zátok a zálivů, proslavená pláž Copacabana – to všechno láká mraky turistů. První dominantou je tzv. Cukrová homole nacházející se prakticky v centru, kdy už jízda lanovkou skýtá pozoruhodné pohledy na okolní panorama.
Tou hlavní je nejvyšší bod Ria, 704 metrů vysoký vrchol Corcovado se známou sochou žehnajícího Krista s rozpaženýma rukama. Ta byla postavena v roce 1931 a stala se jakýmsi kultovním symbolem města.
Voda dokáže hotové zázraky
Být v Brazílii a nevidět vodopády Iguaçu je stejné jako nejít v Praze na Hradčany či v Paříži na Eiffelovku. Jsou širší než Viktoriiny (a vyšší než Niagara!), jde o jakýsi obří vodní komplex – v délce tří kilometrů je rozeseto tři sta kaskád, některé padají až do osmdesátimetrové hloubky. Jsou těsně u hranic s Argentinou, pro lepší zážitek se doporučuje vidět je z obou zemí.
Největším zážitkem je procházka kolem „teskně hučícího“ masívu Ďáblův jícen – je co do množství průtoku vody za sekundu největším na světě. Po visutých můstcích se lze dostat až na úpatí. Návštěvníka tam sice čeká mohutná vodní tříšť, která ho zlije od hlavy až k patě, ale vzhledem ke stále příjemnému klimatu jde spíš o vítané osvěžení a příjemnou sprchu.
Město Recife připomíná italské Benátky
Oblíbeným cílem turistů je i hlavní město státu Pernambuco – Recife, nazývané Benátkami Brazílie. Stejně jako tam se i zde nalézá bezpočet kanálů či vodních cest protínajících střed města.
U pobřeží je rozsáhlá korálová bariéra, člověk nemusí mít ani potápěčskou výstroj či ploutve. Stačí se nadechnout, potopit a kousek pod hladinou obdivovat krásy matičky přírody. Za návštěvu stojí i stará část města s katolickou katedrálou a divadlem z roku 1850, dají se také objevovat půvabná zákoutí v úzkých, točitých uličkách. V těsném sousedství je Olinda, nádherné město pod patronátem UNESCO.
Brazílie je rovněž zemí národních parků, těch – včetně dalších chráněných oblastí – je zde přes 350. Nejznámější jsou Tijuca (na snímku) s tropickými pralesy, Serra dos Órgaos (přezdívka Mekka horolezců hovoří za vše) a Chapada Diamantina.
A také dva mořské – Marinho dos Abrolhos a Marinho de Fernando de Noronha (na snímku). Ale pozor – moře je zde poněkud divočejší než třeba v Karibiku či Indickém oceánu a i při koupání je nutno počítat s velkými vlnami, obzvláště v době přílivu.
Je libo polévka z prasečích uší?
S mořem souvisí i kulinářská specialita – obří ústřice, podávané ihned po výlovu v přístavu, ale třeba i přímo na pláži. Populární je polévka feijoada z fazolí, prasečích nožiček a uší (má výraznou, lehce kořeněnou chuť) a churrasco, kdy se velké kusy marinovaného masa pečou na ohni a podávají se zeleninou…
