Krásu starobylého španělského města Granada, obklopeného pohořím Sierra Nevada, odpradávna opěvovali – kromě cestovatelů – básníci i zpěváci. Jeho dominantou je úchvatný palácový komplex Alhambra, který byl vybudovaný v maurském stylu a který byl kdysi sídlem a zároveň pevností pohádkově bohatých nasridských sultánů.
Ti žili v této části dnešního Španělska již od třináctého až do patnáctého století. Dnes je Alhambra jedinou zachovalou památkou na světě, připomínající tuto kulturu; svým způsobem šlo vlastně spíše o civilizaci.
Napoleon chtěl zničit celý komplex
Kromě reprezentativní funkce plnil objekt rovněž funkci obrannou, takže měl pevnostní prvky. Bohužel poté, co se ho v roce 1492 zmocnili Španělé, začala velké přestavba. Nábytek byl rozbit nebo rozkraden a zimní palác téměř zničen – úchvatné maurské umění bylo prostě úmyslně znehodnocováno.
Když Alhambru vlastnil hrabě Sebastiani, nechal některé věže vyhodit do povětří. Ještě dál chtěl zajít Napoleon, ten měl v úmyslu stejně naložit s celým rozsáhlým komplexem. Naštěstí se našel uvědomělý voják, který barbarský plán tajně překazil znehodnocením výbušnin.
Díky tomu zachránil Alhambru pro příští generace. Největší z paláců, Alcazar, který se jakžtakž zachoval v původním stavu, patří k ukázce toho nejlepšího z islámské architektury. Ve vnitřních prostorách lze spatřit tolik starožitných předmětů, až z toho přechází zrak…
Básníci jí přezdívali perla ve smaragdu
Původ názvu Alhambra (v arabštině červená) je nejasný, podle nejpravděpodobnější teorie je název odvozen od sluncem vypálených cihel, z nichž jsou vyrobeny vnější zdi. Někteří badatelé se však domnívají, že má připomínat zář četných pochodní, jelikož práce na stavbě probíhaly jak ve dne, tak v noci.
Její krásu ještě podtrhuje umístění na náhorní plošině, odkud je impozantní výhled na město Granada i planinu kolem něj. Díky parku, plného pestrobarevných rostlin, keřů a stromů, ji maurští básníci přirovnávali k „perle vsazené do smaragdu“, úchvatný dojem ještě umocní voda stříkající z fontán a kaskád.
Unikátní hodiny pokazili křesťané
Například do Maurského paláce se dnes vchází jen malými dveřmi, jež vedou na Myrtový dvorec, podél stále zeleného keře, který obklopuje velkou nádrž s mramorovým obložením. Ta stojí uprostřed a je plná zlatých rybek. Největší místností je Síň vyslanců – má čtvercový půdorys, stěny jsou místy 12 metrů dlouhé, zatímco střed je až 23 metrů vysoký.
V něm přijímal sultán, jehož trůn stál přímo proti vchodu, své návštěvy. Stojí za zmínku, že právě tady dostal – mnohem později – Kryštof Kolumbus souhlas ke své cestě do nového světa. Věhlasné je také Lví nádvoří, v jehož středu je unikátní alabastrová fontána podpíraná skulpturami dvanácti lvů z bílého mramoru.
Ta zároveň sloužila jako zvláštní forma časomíry – voda totiž proudila každou hodinu z jiné sochy. Křesťané po dobytí Granady hodiny ihned rozebrali, aby zjistili, jak fungují, ale nikdy už je nedokázali dát dohromady, a od té doby bohužel zcela přestaly fungovat. I stavitelský laik musí ocenit filigránskou práci – bohužel neznámých – tvůrců, záznamy se však nedochovaly.
Návštěva zabere celý den
Vzhledem k tomu, jak je Alhambra obrovská (zabírá plochu asi 142.000 m²), je záhodno si na její návštěvu vyhradit celý den, a ani ten nemusí příznivcům architektury stačit. Je zároveň nutné přijít už brzy ráno, přes den se totiž tvoří fronty. Ale určitě nikdo nebude litovat, nic podobného totiž nikde jinde na světě neuvidí…
