Španělsko je díky bohaté historii, která na člověka dýchne v každé zapadlé vesničce, a také díky příjemnému teplému podnebí zemí zaslíbenou turismu. Navíc má velkou rozlohu, tudíž nehrozí, že by ti, co rádi objevují nová místa, neměli časem kam jezdit.
Okouzlí Granada i Cádiz
Nejlidnatější – i nejnavštěvovanější – je Andalusie, tedy druhé největší autonomní společenství a historické území na jihu země, kde zaujme zejména Granada se slavným palácem Alhambra.
Nicméně nejstarším městem nejen Iberského poloostrova, ale celé jihozápadní Evropy je Cádiz, založený krátce po Trojské válce Féničany. Jeho úzké přístavní uličky s typickými hospůdkami lákajícími k posezení či nárožní tržiště, kde lze koupit zaručeně čerstvé ryby či zeleninu, jsou pochopitelně vděčným cílem turistů.
Ti s bohatou fantazií si mohou představit slavné pirátské vůdce, kteří Cádiz buď dobývali, anebo – pokud po předchozích nájezdech konkurence nebylo co uloupit – ho použili alespoň jako odpočinkové útočiště. Zvláštní zmínku zaslouží cesta do historického centra, kde jsou i hotely a nejlepší pláže. Může se při ní zdát, že vlaky či auta jedou prostředkem moře – leží totiž téměř na ostrově…
Jsou Kolumbovy ostatky pravé?
Sevilla je naopak domovem ohnivého tance flamenca a zejména býčích zápasů, jež se tady konají již od roku 1750 a pro starousedlíky jsou povyražením, bez kterého si nedovedou představit život. Zlatou éru Sevilla zažila, když jí bylo uděleno privilegium, že jen odsud mohly vyplouvat – a hlavně s bohatým nákladem připlouvat – všechny lodě do Nového světa. Do tohoto období spadá i počátek stavby katedrály Panny Marie (Santa Maria de la Sede), třetí největší Evropě.
Uvnitř můžeme nalézt dokumenty o objevení Ameriky i o pozdějším dobývání světa (včetně obeplutí Magalhãesem) a sarkofág s ostatky Kryštofa Kolumba, nesený sochami čtyř králů v životní velikosti. Pravost relikvií někteří historici zpochybňují, velký mořeplavec je podle nich pochován v Santo Domingu. Při procházce nelze neminout královský palác Alcazar, ale ani „uniknout“ omamné vůni pomerančovníků, které jsou cítit úplně všude.
Jerez láká na koně, víno i brandy
Na citát, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu, jsou ochotni přísahat obyvatelé dalšího zajímavého města – Jerezu. Ti koně nejen chovají, ale doslova hýčkají a oslavují; čtyřnozí krasavci jsou i hlavními protagonisty události, na niž se nezapomíná a která se koná většinou v květnu – Feria del Caballo (na úvodním snímku). Jezdci v pestrobarevných, zdobených krojích předvádí uprostřed rozvášněného davu vpravdě šílené kousky.
Oblíbené je jaleo neboli tanec na koni, kdy v rychlé otočce jezdec postaví koně na zadní nohy a snaží se v této krkolomné poloze vydržet co nejdéle. Nebo se jezdci pevně obejmou v pase a nikým neřízení koně pádí v šíleném trysku vedle sebe. Jerez je známý i vynikajícími víny, které se zde pěstují snad už od nepaměti a jsou oceňována znalci i laiky, široko daleko vyhlášené je rovněž místní brandy. Perličkou je, že se začalo vyrábět v době arabské nadvlády, přičemž muslimové mají jakýkoli alkohol zakázaný!
Na plážích se mačkat nemusíte
Costa de la Luz (česky Pobřeží světla) je zase ideální k lenošení i koupání, navíc tady není hlava na hlavě jako jinde. Příčinou je osvícenost místních politiků, kteří regulují počet hotelů za cenu menších zisků, i fakt, že se v okolí nachází několik chráněných přírodních rezervací. V nich žije dnes ohrožený rys iberský či španělský orel.
Rozlehlé mokřady poblíž ústí řek Tinto a Odiel si za své přechodné sídlo zvolily hejna stěhovavých ptáků, včetně čápů a plameňáků, takže milovníci přírody zde budou ve svém živlu. Na své si ve Španělsku přijdou i romantici, třeba během návštěvy malého ostrůvku Islote de Sancti Petri. Ten byl mnoho let kvůli strategické poloze chráněnou vojenskou zónou. Jeho dominantou je majestátně čnící zřícenina hradu z osmnáctého století…
