Když – jako první Evropan – přistál v Dominikánské republice Kryštof Kolumbus, byl tak uchvácen krásou její přírody, že ji považoval za ráj na zemi. A totéž si myslí miliony turistů, kteří sem míří nejčastěji na podzim a v zimě. Velký zájem o zájezdy je zejména během Vánoc.
Vítězí rum i doutníky
O tom, jak moc se zde slavnému mořeplavci zalíbilo, svědčí fakt, že doporučil bratru Diegovi, aby se tu usadil; jeho palác leží v centru metropole Santo Domingo. Nicméně i přesto zůstávala Hispañola, jak se zemi říkalo, vyhledávaná a opakovaně dobývaná zejména krvežíznivými piráty. Při jejich nájezdech bylo zabito hodně domorodých indiánů a zároveň byla poničena většina památek.
Ovšem postupně tady byl objeven pomyslný zlatý důl, který nespočíval v nalezišti blyštivého kovu, ale v přírodních podmínkách vhodných pro výrobu slavného karibského rumu a doutníků. Jejich export se na státním rozpočtu – kromě příjmů z turistického ruchu – podílí velkým, ne-li nejvyšším procentem…
Místní třtinový rum je znalci označován za nejlepší na světě. Později, po kubánské revoluci, sem nuceně emigrovalo mnoho rodin, které se po staletí zabývaly pěstováním tabáku. Tito plantážníci, řečeno slovníkem Rychlonožky z Rychlých šípů, výrazně napomohli zlepšit jinak nepříliš dynamické hospodářství.
Navíc jen málokdo opustí ostrov bez toho, aniž by svým známým přivezl láhev rumu či krabici „cigars“, nehledě na jejich spotřebu v barech, kterých je všude, kam chodí cizinci, jak naseto. Hitem jsou pochopitelně míchané nápoje typu Cuba Libre, Daiquri, Piňa Colada a další.
Pokrmy obsahují až sedm druhů masa
Labužníci jistě neopomenou ochutnat výtvory místní gastronomie. Nejvyhlášenější kulinářská pochoutka se jmenuje La bandera (na snímku) čili prapor. Jde o jídlo, které se skládá z rýže, masa, zeleniny a fazolí, výjimečnou a neopakovatelnou chuť mu dodávají smažené banány. Pro slavnostní příležitosti se také připravuje sancocho prieto vytvořené ze sedmi druhů různého masa.
Většina pokrmů je pikantních, navíc se připravují flambované (pochopitelně rumem). Stejným způsobem se podává nápojová specialita, kafe s příchutí kávového likéru; nejlepší je ale dát si ho pochopitelně navečer. Pohled na číšníka v zšeřelém sále, jak servíruje hořící nápoj, je nezapomenutelný.
Angličtina na venkově nefrčí
Kromě pobřeží s nádherně bílými plážemi a křišťálově čistým a azurově modrým mořem stojí za návštěvu i hornaté vnitrozemí, kde si přijdou na své pěší turisté.
I když některá místa jsou hodně mimo dosah civilizace, vždy se poblíž najde malá vesnička, kde lze levně a někdy i zdarma přespat před další túrou; domorodci jsou přátelští a rádi poradí, kudy dál. Ovšem je nutné umět španělsky, s angličtinou člověk na venkově nepochodí.
Dominikánská republika láká i amatérské lovce pokladů, především díky (většinou vymyšleným) pověstem, že nedaleko jejích břehů na mořském dně stále spočívají desítky vraků pirátských lodí napěchovaných uloupeným zlatem a čekajících na objevení.
Zazpívají vám hrbaté velryby
Zklamáni nebudou ani příznivci aktivní dovolené, pro ty je připravena řada atrakcí. Z vodních sportů je na prvním místě windsurfing; pláž Cabarete u městečka Souse patří v tomto ohledu mezi deset nejlepších míst na světě.
Dále je v kurzu potápění za krásami podmořského světa – a že jich tu je! Nejoriginálnějším zážitkem, který nelze spatřit nikde jinde, je pozorování zrodu keporkaků, tedy velryb hrbatých. Ty právě zde přivádějí na svět potomstvo; připlouvají koncem roku z ledového severního Atlantiku a „zdrží“ se tak do března. Na první pohled vypadají tlustě, vědci se shodují v tom, že při pohybu ve vodě předčí svou elegancí delfíny a jsou inteligentnější než oni. Navíc mají podle nich smysl pro humor – jsou nejzvědavější a nejupovídanější ze všech velryb a také nejvíce zpívají!
