Výstup na nejvyšší horu Evropy, oblast kolem francouzského města Chamonix a Tour du Mont Blanc – o těchto tématech jsme si v rámci následujícího rozhovoru poměrně detailně popovídali s Davidem Hainallem, který od roku 1994 spolupracuje s různými cestovními kancelářemi jako průvodce, lektor a instruktor na převážně sportovních a horských zájezdech. Od roku 2007 se zabývá kompletní přípravou a realizací turistických programů nejen v pozici garanta zájezdů, ale i průvodce.
David Hainall na svých cestách fotografuje a pořádá cestovatelské besedy po celé republice. Články okořeněné autentickým popisem zážitků publikuje v řadě tištěných i internetových médií – např. MF Dnes a její příloha Víkend či Travel Focus. Mimo jiné provozuje server www.fototoulky.net. Mezi jeho oblíbené destinace patří hlavně východní Evropa, Asie a severní Afrika. Hodně času strávil i ve Francii, Norsku, Itálii, Rakousku a Německu.
Pokuste se několika málo větami charakterizovat pojem Tour du Mont Blanc. O co přesně se jedná?
Tour du Mont Blanc je označení pro dálkový vysokohorský přechod kolem masívu Mont Blancu, nejvyšší hory Evropy. Jedná se o okruh a je v podstatě jedno, kde přechod zahájíme a kde ho zakončíme, ale ze zkušenosti doporučuji začínat i končit v Chamonix, resp. v Les Houches. Les Houches je malé městečko nedaleko Chamonix.
Oblast fascinovala od pradávna spoustu lidí. Ve své době se kolem Mont Blancu procházely takové osobnosti jako Victor Hugo, François-Auguste-René de Chateaubriand, Alexandre Dumas a jiní. Vůbec prvním člověkem, kterého napadalo kopec obejít, byl Horace Bénédict de Saussure, švýcarský vědec a muž, jenž vypsal odměnu za nalezení cesty k vrcholu Mont Blancu.
Svou dnešní podobu získal trek kolem roku 1955 a v současné době bývá zařazován k nejkrásnějším vysokohorským trasám na světě. Není tedy divu, že se na přechod lidé stále vracejí a i pro mne je to jedna z nejoblíbenějších destinací v Evropě.
Čím je trek zajímavý a kolik času zabere?
Atraktivitu mu dodává samozřejmě přítomnost nejvyššího vrcholu Evropy. Každý den putování se nabídne nový a neokoukaný pohled na jeho majestátní vrchol. Nikde jinde v Evropě nenajdeme tak mohutně zaledněnou horskou skupinu s jedinečně formovanými skalními štíty v bezprostřední návaznosti na bíle zářící ledovce. Právě impozantní skalní stěny rozbrázděné ledovci dávají každodenním výhledům neobvyklou atraktivitu. Jedná se o trasu, která prochází třemi státy (Francií, Itálií a Švýcarskem) a na níž je vybudován systém turistických kempů a chat, kde je možné se ubytovat.
Celý trek měří úctyhodných 150 až 170 kilometrů a trasa překonává ve stoupání převýšení přes 10.000 metrů. Jedná se tedy o poměrně náročné horské putování, které obvykle zabere 10 – 12 dní podle fyzické kondice a připravenosti účastníků. Náročnost je také závislá na tom, jestli člověk vyrazí natěžko s plnou polní, nebo naopak využije pohostinnosti turistických chat po cestě, kde je možné nejen přespat, ale i se skvěle najíst. Váha batohu pak klesne z 20 až 25 kilogramů na přijatelných 10 až 12 kg. Také je možné využít služeb cestovních kanceláří a nechat si věci převážet z kempu do kempu autem nebo autobusem.
Dnes se dokonce kolem Mont Blancu po zmíněné trase TMB běhá jeden z nejnáročnějších ultratrail maratonů na světě a nadšení bikeři jej objíždějí na kole.
Na co je třeba se připravit a co je nezbytné vzít si s sebou?
Vybavení záleží na zvolené variantě a typu ubytování. Při spaní a stravování se v chatách budete potřebovat kvalitní oblečení a trekingovou obuv, láhev na pití a dostatek finančních prostředků. Při spaní v kempech pak kromě výše zmíněného kvalitního oblečení a obuvi oceníte kvalitní samonosný stan, teplý spacák, karimatku, vařič a dostatek jídla. V kempech bývá možnost dokoupit pečivo a základní potraviny.
Trek je náročný hlavně svoji délkou a překonávaným převýšením. Cesty vedou po příjemných a dobře značených horských stezkách a místy i po širokých zpevněných nebo asfaltových cestách. Je nutné být připravený na náhlé zvraty počasí. Může nejen pršet, ale i sněžit. Výhodou je, že se během putování ani jednou nevstupuje na ledovec a nádherné scenérie pozorujeme z bezpečné vzdálenosti travnatých svahů. Dalším nutným předpokladem pro úspěšné a pohodové absolvovaní přechodu je schopnost a připravenost jít 5 až 8 hodin denně se zátěží na zádech.
Kdy je nejideálnější se na tuto štaci vydat?
Trasu je nejlepší absolvovat v letních měsících od poloviny června do poloviny září. I podzim může být, pokud vyjde počasí, velmi příjemný a hezký. Ze zkušenosti svých čtyř přechodů vím, že nejstabilnější počasí bývá na přelomu července a srpna. V tomto období mne počasí nikdy nezklamalo.
Zažil jste během Tour du Mont Blanc něco nezapomenutelného?
Každý den v horách je pro mne pěkný a nezapomenutelný. Neopakovatelná bývají setkání s kozorožci horskými nebo svišti, kterých je tu spousta. Poprvé jsem měl možnost jít tento nádherný trek v roce 2008 – zrovna v době konání olympijských her v Pekingu. Na všech sedlech po cestě vlály tibetské modlitební praporky, potkávali jsme poutníky s tibetskou vlajkou a u jezera Lac Blanc pak dokonce i tibetské mnichy. Ve vzduchu byla cítit ohromná solidarita s utiskovaným a neprávem obsazeným Tibetem. Musím říci, že v horách většinou potkávám bezvadné lidi, ale nikdy předtím ani potom jsem nic podobného nezažil.
Na vrchol Mont Blancu jste vystoupal jednou. Jaké to bylo? Hodláte si to zopakovat?
Na vrchol Mont Blancu jsem vyrazil v roce 1998 se svým bratrem a dvěma bratranci. Z dnešního pohledu byl náš výstup plný školáckých chyb. Podcenili jsme aklimatizaci. Neměli jsme štěstí na počasí a naše zkušenosti s pohybem po ledovci byly minimální. Dopadlo to naštěstí dobře. Na druhou stranu měl náš výstup sportovní hodnotu. Vrchol jsme zdolali bez pomoci lanovek a zubačky Tramvay du Mont Blanc a stan jsme si vynesli z nadmořské výšky 1.000 metrů až k bivakovací chatě do výšky 4.362 metrů. Nevyužívali jsme služeb horských chat po cestě.
Mont Blanc je nádherný majestátní vrchol. Pokud se opět rozhodnu na něj vypravit, asi už nezvolím tzv. normální cestu, na kterou se za hezkého počasí vydá až 300 lidí denně. Láká mne o něco málo náročnější výstup z Aiguille du Midi, případně technicky i fyzicky náročnější cesty z Itálie. Přiznám se ale, že v Evropě je mnohem více krásných kopců, na které nemíří davy lidí v doprovodu horských vůdců a kde si člověk může užít samoty a klidu hor.
Na co je třeba si dát během výstupu pozor? Jde tam i o život?
Výstup tzv. normální cestou není nijak zvlášť technicky náročný. Ve spodní části se jedná o pohyb po horských stezkách, které přechází v suť a kamení. Objektivně nebezpečný je tzv. kuloár pod chatou Gouter, kde padá kamení a který je nutné přejít. Ve stěně jsou pak na exponovaných místech natažená ocelová lana na jištění. Zbytek je chůze ve sněhu a po ledovci a pod vrcholem pak po úzkém sněhovém hřebínku.
Ovšem největší rizika podle mne plynou z podcenění oné „technické snadnosti kopce“ a z velké nadmořské výšky. Pokud se náhle změní počasí a lidé nejsou dostatečně zkušení, může jít opravdu o život. Nezkušení lezci s nedostatečnou fyzickou kondicí pak mohou při pádu na vrcholovém hřebínku strhnout další lezce. Za hezkého počasí tam bývá opravdu tlačenice a lidé jsou opravdovým rizikem.
Jak byste charakterizoval okolí města Chamonix? Co se tam dá všechno dělat?
Okolí Chamonix je báječné a vyřádí se tu opravdu každý vyznavač aktivní dovolené. Kromě zmíněné vysokohorské turistiky je tu možné jezdit na kole na upravených trailech, sjezdovkách nebo po horských stezkách. Vysoké stěny a cvičné skály nabízí vyžití lezcům. Turistických tras je tu nepřeberné množství a každý si může vybrat z tras různých délek i náročnosti.
Na řadu míst vedou lanovky. Z mého pohledu se jedná o ideální rekreační oblast. Osobně – kromě již zmíněné Tour du Mont Blanc –mohu doporučit oblast kolem Les Contamines-Montjoie nebo třeba přehrady Lac de Emosson ve Švýcarsku, v jejíž blízkosti můžeme nalézt zkamenělé otisky stop dávných dinosaurů.
Máte nějaký zajímavý tip pro lyžaře v rámci této lokality?
Nádherných sjezdovek různé náročnosti je tu nespočet. Přímo z Chamonix je možné vyjet lanovkou na vyhlídkový vrchol Le Brevent a sjezd z něj je opravdovým zážitkem. Další oblast sjezdovek je kolem Le Flegere a sedla Col de Balme nad Argentiere. Skvělé sjezdovky jsou nedaleko Chamonix – nad Les Contamines-Montjoie.
Doporučil byste tuto oblast také rodinám s dětmi?
Určitě. Sám mám dvě malé děti, které se mnou absolvovaly už ledacos včetně výstupů nad 3.000 metrů nad mořem a horského přechodu. Jediné, co mne od návštěvy Chamonix a okolí s nimi odrazuje, je vzdálenost z ČR. V dosahu je celá řada bližších a pro děti stejně atraktivních destinací. Nicméně se tam s nimi, až trochu povyrostou, určitě vydám.
S jakým přístupem k turistům jste se v okolí Chamonix setkal?
Já mám jedině dobrou a pozitivní zkušenost. Když poslouchám přátele, kteří se vracejí z jiných částí Francie a hovoří o negativních zkušenostech spojených s neochotou se domluvit jiným než francouzským jazykem, zavíráním restaurací, s otrávenými obličeji restauratérů apod., většinou jen nevěřícně kroutím hlavou. Je pravdou, že několik let po sobě jsme udělali nepříliš příjemnou zkušenost se starší majitelkou horské chaty v sedle Col de Balme a pracovně jsme pak místo nazvali Hospoda u ježibaby. Rok od roku je to ale lepší a lepší a teď už je posezení na zahrádce u chaty příjemnou záležitostí.
Je to tam pro našince cenově únosné?
To je velmi individuální. Záleží na způsobu cestování. Já většinou spím v kempech ve stanu a stravuji se z vlastních zásob. Výlet mě pak vyjde velmi levně. Pokud už se zastavím v nějaké chatě, tak na čaj, pivo nebo polévku. Mám ale velmi rád francouzská vína a sýry. Na veřejném tábořišti v Les Chapieux je prodejna sýrů, a tak se tu vždy zastavíme a nakoupíme vzorky na degustaci. V kombinaci s vynikajícím vínem je o příjemný večer postaráno.
Narazil jste ve francouzských horách na nějaká zajímavá zvířata nebo rostliny?
Horské louky bývají v pozdním jaru a v létě rozkvetlými barevnými zahradami. Procházíme porosty rozkvetlých rododendronů, orsejů, lilií, hořců jarních, netřesků, aster alpských nebo třeba i běžných kopretin. Věrnými průvodci bývají svišti horští a místy je možné narazit na kozorožce horské.
Foto – David Hainall
