Někdy se mu také říká perla Arabského (neboli Perského) zálivu, což je docela výstižné. Právě tato přírodní rarita je – vedle bohatých nalezišť ropy – základem prosperujícího hospodářství Bahrajnu.
Původně se jmenoval Tylos
Na rozdíl od jiných emirátů, kde dávaly – až do objevení naftových ložisek – lišky dobrou noc, se Bahrajn může pochlubit pestrými dějinami. Již v roce 3.000 př. n. l. tu existovala civilizace Dilmun, o níž se zmiňuje nejstarší literární památka, Epos o Gilgamešovi, ze kterého je – místy doslova – opsán biblický Starý zákon.
Země byla rovnocenným partnerem sumerské říše a vydržela přes dvě tisíciletí, úpadek nastal až poté, co se přestaly využívat obchodní cesty spojující Mezopotámii s úrodným údolím řeky Indus (dnešní Indie a Pákistán). Později území pohltila Babylonská či Perská říše, velký vliv měl příchod generála Nearcha z armády Alexandra Velikého.
Ten prozkoumal a kolonizoval celé území a dal mu řecký název Tylos; současný vznikl až po přijetí muslimského náboženství v sedmém století. Bahrajn se stal jednou z prvních zemí, které tak učinily dobrovolně a mírumilovně. Dopis proroka Mohameda, v němž představil novou víru, zaujal panovníka natolik, že ji začal propagovat a prosadil u svých poddaných.
Příliv turistů zvýšila moderní silnice
I do Bahrajnu přinesla ropa do té doby nevídaný blahobyt. Navzdory tomu, že by vládce a jeho poddané příjmy z ní a exportu perel bohatě uživily, otevřel se západnímu světu a začal budovat moderní a špičkové hotely. Do nich rádi a v hojném počtu cestují zahraniční turisté.
Díky tolerantnímu přístupu k islámu, který neberou až tak vážně, si sem přicházejí vyhodit z kopýtka i neortodoxní věřící ze sousední Saúdské Arábie. Ti zemi dali další přezdívku – malé a veselé království. Jejich počet se rapidně zvýšil po zprovoznění monumentální silnice krále Fahda, jež patří k nejdražším stavbám v historii.
Je dlouhá přes dvacet šest kilometrů, přemosťuje i spojuje oba státy. Největší ruch vládne pochopitelně v metropoli Manáma, kde žije 150.000 lidí, tedy přibližně čtvrtina populace. Je to takový mišmaš mrakodrapů v moderních částech města a mešit i historických budov v centru.
Lákadlem je rovněž obří aquapark
Stejně rychle jako vozy Formule 1 (jezdí se na supermoderní trati) jsou budována další letoviska nabízející vše, co si člověk dokáže představit a finančně dovolit. Pro vodomily je například připravena atrakce v podobě největšího vodního parku Středního východu – The Lost Paradise of Dilmun Water Park.
Kdo má raději zvířata, zamíří do polopouštního safari Al Areen, kde je může pozorovat ve volné přírodě. Plážoví povaleči se zpravidla rozhodnou využít veřejnou pláž Al Jazayer Beach, romantici navštíví Strom života, osamoceně trčící v poušti a již z dálky působící exoticky.
Kopie světových značek tady nefrčí
Koho zajímají perly, zajde do muzea u historické budovy Bab al Bahrajn, památkáři nevynechají návštěvu Velké mešity (Al Fateh Grand Mosque), jež byla postavena v devadesátých letech 20. století. Jedná se o největší stavbu svého druhu v zemi.
Dále turisty láká i místní pevnost, jež spadá pod patronát organizace UNESCO. Ženy ocení nákupy v tradiční tržnici, a pokud nemají v oblibě smlouvání a halasný způsob prodeje, mohou využít moderní nákupní centrum Seef Mall. Tam seženou značkovou módu, parfémy či zlato za ceny více než kulantní. A jde o originály, nikoliv o asijské kopie!
Kdo se touží hlavně dobře pobavit, cítí se jako v ráji. Ani náboženský zákaz alkoholu, který dodržují snad všechny arabské země, zde není zdaleka striktní. Nejdou tak daleko, aby se mohl pít veřejně, ale sežene se v hotelích, některých restauracích a barech, kde k panáku či sklence vína zatančí místní krásky břišní tance, na diskotékách, v rockových klubech a nočních podnicích. Nejvíc jich je na Bani Otbah Avenue v Manámě.
I rybáři si přijdou na své
Nezapomnělo se ani na sportovce; každý hotel má tenisové kurty s umělým osvětlením – kvůli vedru přes den jde o nutnost. S výjimkou horolezectví (kopce nemají) jsou v kurzu adrenalinové a vodní atrakce – surfing, jachting či rybaření. A taky golf – výstavbu nových hřišť masivně podporují místní šejkové. Při hře nemusejí odkládat tradiční oděv, což činí velmi neradi…
