Po delší době opět trošku podráždíme dietáře a smlsneme si – alespoň očima – na sladkosti, která se řadí mezi vyhlášené španělské speciality. Podobá se tureckému medu, a to nejen vzhledem. Tato dobrota se jmenuje turrón a pochází z 15. století.

Nejčastěji se s ní můžeme setkat o Vánocích, kdy má na stole svoje čestné místo. Ale samozřejmě nejen tehdy. Základními surovinami pro výrobu pokrmu turrón jsou včelí med, cukr a mandle. Každá španělská oblast má dokonce svou vlastní recepturu.

Japonci už dávno věděli své

Když o vánočních svátcích v roce 1584 nabídli kuchaři Filipa II. vyslancům z Japonska na závěr slavnostní hostiny turrón a jali se vysvětlovat, cože to vlastně je, nestačili se divit. Pro hosty z daleké země nebylo tradiční španělské vánoční cukroví neznámé, někteří dokonce přiznali, že ho mají každý rok na stole, poněvadž mistři „turroneros“ jezdí se svými výrobky do Japonska každý rok. Takto vylíčil tuto událost v kuchařce Vánoční dobroty z roku 1585 vrchní kuchař Filipa II. Francisco Martínez.

Začátek výroby turrónu se však datuje už ke konci 15. století, a to do městečka Jijona ležícího na jihovýchodě Španělska, necelých 25 kilometrů od Alicante. Iniciátory zřejmě byli Maurové, kteří tuto část Pyrenejského poloostrova okupovali do roku 1492, než museli po vítězství křesťanů Španělsko definitivně opustit. Vše nasvědčuje tomu, že předchůdkyní turrónu byla chalva připravovaná právě Maury. V současnosti je Jijona považována za hlavní město turrónu, kde jsou soustředěni nejvýznamnější výrobci této sladkosti.

Variant existuje celá řada

Španělský turrón má dvě základní podoby. Může být tvrdý, ten bývá označován jako Turrón de Alicante (turrón duro). Vyrábí se z pražených mandlí, jež jsou většinou v cukrovince obsaženy celé, dále z medu, vajec a cukru. Často je podáván v oplatce. Druhý turrón je měkký – Turrón de Jijona (turrón blando). Obsahuje mleté mandle a jiné přísady; je možné ho přirovnat k nugátu.

Aby toho nebylo málo, vyrábějí se i nejrůznější mutace. Vedle těchto tradičních turrónů je dnes k mání i celá řada dalších druhů z nejrůznějších surovin, například čokoládový, marcipánový, kokosový, oříškový, jahodový, třešňový, pomerančový… V jiných zemích turrón obsahuje speciální přísady. Velmi podobný je v Itálii, kde občas bývá máčený v čokoládě. V perruánském turrónu mnohdy najdeme anýz, ve filipínském kešu ořechy, v portorikánském sezamová semínka, skořici a citrónovou šťávu, v kubánském zase arašídy.

Turrón de Alicante

Když se Španělů zeptáte, co se u nich jí na Štědrý večer, skoro každý vám odpoví jinak. V některých oblastech je to krůta, jinde ryba či jehněčí. Nikdy však nesmí chybět turrón. I když se tato pochoutka jí ve Španělsku především o Vánocích, můžete ji ochutnat v kterékoliv roční době. V turistických oblastech je totiž k dostání nepřetržitě.

Součástí prohlídky je také ochutnávka

Zavítáte-li na pobřeží Costa Blanca, můžete navštívit Muzeum turrónu, které na okraji Jijony – v průmyslové zóně nazvané Ciudad del Turrón (Město turrónu) – zřídila při své výrobní hale rodinná firma Juan Antonio Sirvent Selfa S.A., jeden z nejstarších producentů této tradiční španělské sladkosti. Seznámíte se s historií turrónu, tradičními surovinami, s výrobním procesem, původními nástroji i prvními stroji. Zajímavá je také část věnovaná historii firmy, jsou zde vystaveny nejrůznější obaly a propagační předměty. K vidění je dokonce i historický automobil, jímž byly kdysi výrobky rozváženy. Na závěr se podíváte i na současnou výrobu a ochutnáte různé druhy turrónu, které si lze ve firemní prodejně ihned zakoupit.

Write A Comment