Je těžké mluvit o Argentině jako o jedné zemi už jen proto, že je větší než půlka západní Evropy! Navíc každá z jejích 23 provincií – a jeden federální distrikt – nabízí nejen rozdílnou krajinu, ale i trochu jinou kulturu.
K rozkvětu metropole přispělo také pašování
Míst stojících za návštěvu je tolik, že se nedají stihnout ani za pár týdnů. Pochopitelně nelze vynechat metropoli Buenos Aires, a to i z toho důvodu, že v ní žije téměř polovina všech obyvatel! Jméno, znamenající „dobré povětří“, mu dala výprava vedená rytířem Pedrem de Mendozou, která zde zakotvila roku 1536.
Původně hledali v deltě řeky Paraná stříbro, kterého je sice všude dost, ale v těchto končinách zrovna moc ne. Přitom zjistili, že poloha přístavu je jako stvořená pro pašování a začali se mu věnovat, později k němu přidali obchod s otroky. Díky tomu město obrovsky vydělávalo, stavěly se domy i paláce.
Nejpůsobivější památky jsou v centru, např. opera Teatro Colón, bohémové asi neodolají návštěvě čtvrti San Telmo, kolébky proslulého argentinského tanga, která atmosférou tak trochu připomíná pařížský Montmartre.
Přírodních unikátů se zde nachází povícero
Nelze nezmínit některá další „Nej“ – kaskády vody padající z vodopádů Iguazu (na úvodním snímku) u hranic s Brazílií či národní park Tierra del Fuego na pobřeží oceánu.
Dále zde můžeme vidět obří ledovec Perito Moreno Glacier, z něhož se odlamují kusy ledu padající do jezera, a majestátní vrcholky And.
A nesmíme zapomenou ani na poloostrov Valdes, útočiště rypoušů sloních, či tajuplnou Patagonii.
Největší zvláštností Argentiny je ale La Pampa. Tisíce kilometrů zabírá převážně travnatá plocha, někde rovná jako stůl, jinde mírně zvlněná, na níž se celý rok (díky mírnému podnebí) volně pasou mohutná stáda skotu, případně ovcí. Na některých místech se pěstují nejrůznější druhy obilovin, třtina, rýže, tabák či citrusy.
Na rozlehlé ploše roste i maté, „národní rostlina“ všech latinskoamerických států, z jejichž lístků se připravuje proslulý čaj. Domorodci ho pijí neobvyklým způsobem, kdy z malých nádobek hruškovitého tvaru nahořklý mok vysávají kovovou rourkou.
Každé maso si žádá jiné víno
Je zvláštní, že i přes španělský vliv se tu chovají ušlechtilá anglická plemena dobytka; vyhlášené steaky připravené na otevřeném ohni jsou velké jak pověstné „sloní ucho“, šťavnaté, nikoli tuhé, a k jejich výtečné chuti ještě přispívá různé koření. Argentinci patří k labužníkům a zacházejí až tak daleko, že k určitému druhu masa pijí víno, které se k němu nejvíc hodí.
Lidé jsou zde temperamentní a neobyčejně přátelští. Pokud někoho přijmou jako hosta, udělají vše, aby byl spokojen. Provázejí ho na každém kroku, je doslova zahlcen jídlem a pitím. Hlavní nápor na trávicí soustavu nastává při večeři, ta se skládá z několika chodů a trvá i dvě hodiny.
Stoluje se dost pozdě, většinou mezi desátou a půlnocí. Po večeři následuje volná zábava, takže se společnost rozchází nejdřív kolem jedné hodiny ranní. Je záhadou, kdy Argentinci spí, poněvadž v sedm jsou už zase v plné práci. Siestu, běžnou v jižních státech, moc nepěstují…
Dělníci si nemohou stěžovat
Pokud Argentinu něco proslavilo, tak fotbal a víno. Toho se nejvíc (75 %) pěstuje v provincii Mendoza a v jejím okolí (San Juan a San Luis). Vinice obklopené majestátními vrcholky And a rámované půvabnými údolími připomínají spíše ráj; i budovy, kde se réva dále zpracovává (nejmodernějšími technologiemi), jsou citlivě vsazeny do krajiny.
Jinak se ale mechanizace téměř nepoužívá, hrozny se sklízejí ručně, protože pracovní síla je levná. O dělníky je ovšem takřka dokonale postaráno, vinohrady mají dokonalé zázemí – mateřskou a základní školou počínaje a kostelem s vlastním farářem konče!
Argentina je pátým největším producentem vína na světě, nejčastěji pěstovanými odrůdami jsou – z bílého Chardonnay, Pinot Grigio, Sauvignon Blanc a Viognier, z červeného Cabernet Sauvignon, Merlot, Shiraz a Malbec. Dají se poznat už podle intenzivní vůně, jsou dosti silná a plná ovoce…
