Austrálie je rozlohou asi šedesátkrát větší než Česko, takže psát o ní cestopis nejde – leda tak na stovky stran. Přinášíme tedy jen pár postřehů, jak se mají lidé na nejmenším světadílu…
Staré benzinky jsou jedinou variantou
Hory, moře, lesy, pouště, buš – to je typická australská krajina. Prakticky celá civilizace se rozprostírá podél mořského pobřeží, většina vnitrozemí je jedna velká pustina, kde nepotkáte človíčka na desítky či stovky, ale také tisíce kilometrů.
Jediným pojítkem s civilizací jsou osamocené benzinové pumpy, spojené obvykle s malým obchodem a hostincem. Život v takovém prostředí je pochopitelně velice tvrdý a má blízko k Americe před sto a více lety, za éry Divokého západu, prostě na to musí být nátura…
Na šéfa a podřízené se tady nehraje
Na obrovských pláních se pasou hlavně ovce, krávy a koně. Farmáři i honáci jsou celý den společně v sedle, i proto se tu nehraje na šéfy a podřízené, „všichni jsou si rovni“, vykání je neznámé. Jejich denní režim se odehrává v rytmu – práce, hospoda, spánek.
Venkovské „puby“ v Austrálii jsou prostě zařízené, často jde o upravený srub s nahrubo ohoblovanými stoly a lavicemi, zkrátka žádný luxus. K půlnoci už v nich – kromě víkendů – není ani noha, místní zajdou po šichtě na pár piv a jdou si lehnout; mají toho za celý den dost a vstávají brzy ráno.
Dostihy zastaví zemi
Rozdíl je, že se – nejen u piva – nepomlouvají, nezávidí, nemají rádi ani dlouhé řeči o ničem, oceňují otevřenost. Ve městech se pochopitelně žije jinak, o dost líněji. Ke sportu jsou tu sice vytvořeny ideální podmínky, přesto mnozí dávají přednost roli diváků…
Nejpopulárnější jsou dostihy, když se jede nejslavnější, Melbournský pohár, život v celé zemi se zastaví. Obchody jsou zavřeny, nepracuje se, po dobu závodu neobsluhují ani v restauraci! Celý národ je u televize, aby mohl oslavovat vítěze nebo se radovat z vyhrané sázky.
Turistiku přenechávají jiným
Většina místních nerada cestuje. Nejen do ciziny, ale vůbec. Žijí stále na stejném místě, často nepřekročí ani hranice okresu! Přitom každá rodina má dvě auta, což je vzhledem k velkým vzdálenostem nutné. Dospělí dojíždějí do práce – a děti do školy – také dvě stě i více kilometrů!
Dalším typickým rysem je, dejme tomu, šetrnost. Každý víkend lze ve městech vidět lidi, jak se snaží prodat nejnemožnější veteš, včetně nefunkční elektroniky (snad na okrasu?). A není jim líto chodit na trh pár týdnů, dokud nakonec své „zboží“ za pár dolarů neudají.
Housenky se řadí mezi lahůdky
Úplně jinak se žije v buši – sídlí tu i světoznámý výrobce kytar Greg Smallman, přestože by si mohl dovolit palác v Sydney. Tvrdí, že má vše, co potřebuje. Lahůdkou jsou – nejen pro něj – housenky motýla drvopleně, žijící ve dřevě. Stačí strhnout kůru a objevit chodbičku.
Lovecké náčiní je prosté – tuhé stéblo trávy a vyrobený háček. Housenky jsou mimořádně chutné i výživné, obsahují stopové prvky, železo a řadu jiných prospěšných látek. Další nezvyklou kulinářskou lahůdkou jsou grilovaná varlata klokanů. Prostě jiný kraj, jiný mrav…
