Pokud by snílek hledal krajinu, kde se mohl odehrávat děj pohádek Tisíc a jedna noc, měl by určitě navštívit Omán. Ten totiž splňuje všechny předpoklady. I navzdory tomu, že zde převládá islám, který v poslední době není ve světě zrovna opěvován.
Na rozdíl od ostatních arabských zemí v této oblasti Omán nenabízí jen moře a pustou poušť, z níž do nebe vyčnívají luxusní hotely, obklopené sice trávou a zelení, ale zato buď „importovanou“ a nepřirozeně vypadající, nebo dokonce umělou.
Na plážích panují klid a pohoda
Omán může naopak poskytnout spoustu romantických scenerií, například „zastrčené“ oázy, které se náhle zničehonic vynoří, dále nádherné hory i pláže, jež nebývají přeplněné, některé jsou dokonce turisty téměř nedotčené.
Hlavní město zaujme nejen branami
Pokud se někomu zasteskne po městě nebo je „vysazený“ na památky, má ideální možnost v podobě návštěvy starobylé metropole Maskat (neboli Muscat) s úzkými ulicemi a úžasně zdobenými branami, považované za jedno z nejkrásnějších měst v Perském zálivu.
Dominují mu tři pevnosti, jež hrály podstatnou roli během portugalské invaze. V roce 1650 byli okupanti nakonec odraženi a vzniklo samostatné království – sultanát. V současnosti jsou bohužel využívány armádou, takže je dovnitř vstup zakázán; je však možné fotografovat zvenčí.
Geologové míří za výčnělky
Rozmanitá krajina láká kromě „dovolenkových“ turistů, kteří určitě nebudou odlétat zklamaní, i geology. Ti se sem sjíždějí z celého světa kvůli zkoumání jedinečných skalních výčnělků v pohoří Al Hadžar, v Hukfu a Dafáru.
Turistická sezóna začíná v říjnu. Nejvíc lidí sem jezdí na jaře, tak do dubna, kdy se teploty pohybují kolem příjemných 25 až 29 stupňů a země je po zimních deštích zelená. V létě je tu moc velké horko (až 50 °C), navíc často přicházejí monzuny z Indického oceánu.
Díky sultánovi Omán vzkvétá
Ti, co tvrdí, že nejlepší formou vlády je osvícená monarchie, se tu ve svých názorech jen utvrdí. Sultán Kábús ibn Sa’íd ibn Tajmúr al-Sa’íd (je zdvořilé uvést celé jméno; muslimové jsou na to hákliví a nikdo neví, kdo si co přečte) takovým vládcem je.
To potvrzuje fakt, že když OSN zveřejnila v roce 2010 zprávu o dlouhodobém rozvoji 135 zemí světa za posledních 40 let, Omán se suverénně umístil na prvním místě, na předních příčkách se pohybuje i ve statistikách týkajících se bezpečnosti.
Zvířata upřednostňuje před mrakodrapy
Sultán klade důraz na ochranu přírody, zakázal až na výjimky stavby hotelových mrakodrapů, naopak založil několik přírodních rezervací, kde žije 22 druhů velryb a delfínů a devět druhů savců, kteří jsou na seznamu ohrožených zvířat.
V pohoří Al Hadžar, nejvyšším místě země i celé východní Arábie, také stále volně žije tahr arabský, podobný kamzíkovi. I když Omán, stejně jako okolní státy, profituje z ropy, její ložiska jsou většinou ve vnitrozemských pláních, kam turisté nezavítají.
Na tržišti turistům přechází zrak
Kam naopak chodí rádi, a to hlavně ženy, jsou tržiště, súky, s orientální neopakovatelnou atmosférou. Platí tu sice „zahalovací“ pravidla, ne však tak striktní jako jinde; možná proto, že tu žije půl milionu nemuslimských přistěhovalců z Indie.
Koupit se dá vše – exotické koření, šperky, ručně tkané koberce, vzácné kadidlo, tradiční dýka i handžár. A právě Omán je domovem parfému Amouage, nejdražšího i nejvzácnějšího na světě. Poblíž trhu se také vždy nachází nějaký stánek či restaurace, kde se dá velmi dobře najíst.
V jídelníčku najdeme rukhal i mashuai
Místní kuchyně je delikátní, kromě typicky arabských a pro nás exotických lahůdek, jako jsou pokrmy z datlí nebo velbloudího mléka, nabízí jehněčí a skopové maso, krevety i ryby. Oblíbené jsou rovněž chlebové placky (rukhal), sváteční jídlo se jmenuje shuwa. Jde o maso pomalu pečené v podzemní peci, ochucené kořením a bylinami.
Dále jsou vynikající jídla mashuai (filety z tresky) i maqbous (rýže obarvená šafránem dožluta; samotná, nebo s masem). Hodně se pije káva, připravovaná tradičním způsobem, v džezvě, což je obvykle kovová nádoba kónického tvaru s dlouhým rovným držadlem.
Mládí má zelenou
Omán je hodně mladá země, průměrný věk muže je 26, ženy 22 let, děti do čtrnácti let tvoří 43 % populace, seniorů nad 65 jsou tu jen 3 %! Speciální zmínku zaslouží fakt, že zde funguje bezplatná zdravotní péče (cizinců se ale netýká) a má nebývale vysokou úroveň.
Zvláštností je i to, že se drtivá většina obyvatel hlásí k ibadíjovské odnoži islámu. Ta je sice nábožensky konzervativní, ale i nebývale tolerantní; bez konfliktů zde žijí hinduisté a dokonce místy i křesťané, což je v arabském světě výjimka.
