Starodávné Carcassonne je hodně vzdálené od hlavní turistické trasy, která vede po zámcích podél řeky Loiry; leží až na jihu Francie v departementu Aude. Přesto si na návštěvnost nemůže stěžovat. Nejen příznivce architektury sem láká ojedinělá pevnost, která město obklopuje, či je spíše jeho součástí.
Carcassonne má i bohatou historii, žili tu už kolem roku 600 před naším letopočtem Keltové (od nich má jméno Carcaso). Galové, kteří je pak vystrnadili, zde založili oppidum. Římané ho později přejmenovali na Colonia Julia Carcaso.
Město spasila ženská lest
K názvu se vztahuje také další legenda, která je asi vymyšlená, ale zato zajímavá; pochází z doby, kdy pevnost pět let marně dobýval Karel Veliký. Žena saracénského vládce Carcas se v nouzi nejvyšší rozhodla použít lest. Vzala poslední vykrmené prase a shodila ho přímo před krále. Ten myslel, že obránci hradu mají stále dost zásob, a odtáhnul. Na oslavu začaly znít všechny městské zvony. Vojsko si prý přitom povzdechlo: „Dame Carcas sonne!“ (Dáma Carcas zvoní)…
Všichni vládci Carcassonne jeho obranu ještě posílili i zdokonalili, dodnes se – z éry Římanů – zachovala část opevnění s velkými okny (tvoří vnitřní prstenec hradeb), aby byl usnadněn boj s oštěpy. Římané ovládali i celé široké okolí až do půlky pátého století.
Simon IV. byl drsnější než dnešní teroristé
Poté Carcassonne padlo do rukou gótského krále Chlodvíka I.. V hradním městě se však udrželi až do roku 725 (!), i když území ovládli Arabové. Ty pro změnu vyhnal franský král Pippin III. Krátký, jenž Carcassonne po jejich útěku věnoval rodu Trencavelů.
Ti zde žili od roku 1082 až do 1209 a uprostřed, v nejvyšším místě, postavili opevněný zámek oddělený suchým příkopem. Chránilo ho pět věží, dvě padací mříže a okovaná brána, kterou musely obsluhovat alespoň dvě osoby, aby se zabránilo otevření zradou.
Nicméně velké části opevnění byly přes tisíc let staré a toho využila horda rytířů pod vedením Simona IV. z Montfortu. Carcassonne po patnácti dnech dobyli a obyvatele kompletně zmasakrovali. Období kulturního i společenského rozkvětu vzalo za své.
Citadelu zachránili architekt a spisovatel
V roce 1240 však Carcassonne znárodnil Filip III. Smělý a udělal z něj základ obranného systému Francie, zesílil druhou vnější hradbu, obnovil nedobytnost. To trvalo až do sedmnáctého století, kdy s nástupem nových válečných technik ztratila pevnost smysl.
Opevnění se rozpadalo, dokonce hrozilo stržení. Zachránil ho až v 19. století architekt Eugène Viollet-le-Duc, za podpory spisovatele Prospera Mérimée zahájil rozsáhlou rekonstrukci. Díky nim lze dodnes obdivovat výjimečnou architekturu s původními gótskými a římskými prvky.
Hodně staveb v Carcassonne je v románském či gotickém slohu. I když prioritní byly vojenské účely, panstvo nezapomínalo ani na své pohodlí. Kromě citadely je na Seznamu světového dědictví UNESCO také Canal du Midi, který městem protéká a propojuje Středozemní moře s Atlantikem.
