Kraj kolem řeky Loiry je při návštěvě Francie jedním z nejčastějších cílů turistů. Není divu, jsou tu doslova rozeseta výstavná sídla starých šlechtických rodů.
Navíc z Paříže, kam zavítá snad úplně každý, je to takřka, co by kamenem dohodil. Pokud by byla v této části Francie vypsána soutěž o nejhezčí zámeckou zahradu, k horkým favoritům by určitě patřila ta, která obklopuje Chateau de Chenonceau.
Přezdívku dostal díky milenkám
Zámek je postavený na říčce Cher. Když se k němu přichází dlouhou stromovou alejí, vzniká dojem, že plave na hladině. Obklopuje ho totiž spousta malých vodních kanálů s pestrobarevnými květinami a okrasnými dřevinami, vytvářejí geometricky souměrné obrazce nejrůznějších tvarů.
Celý areál má rozlohu sedmdesát pět hektarů a jeho stavba započala již v roce 1513. Jeden čas byl oblíbenou rezidencí dvorních dam panovníků či milenek (ono to často vyšlo nastejno), čímž si vysloužil přízvisko Dámský zámek.
Hugenoti viseli jako uzené kýty
Kousek odtud leží městečko Amboise. Zdejší zámek je ovšem pozoruhodný z úplně jiného hlediska. Je totiž místem, kudy, jak se s oblibou říká, kráčely dějiny. Žil v něm Ludvík XI., narodil se tu (i zemřel) Karel VIII. A v roce 1560, po nezdařeném spiknutí hugenotů, viselo z cimbuří na hácích 1 200 jejich těl jako výstraha dalším spiklencům.
Pravidelným hostem v jeho zdech byl i František I., který si právě sem pozval z Itálie svého dvorního malíře, fenomenálního Leonarda da Vinciho. Ten tu má údajně, v Chapelle Saint-Hubert, být také pohřben.
Poslední roky svého dlouhého života ovšem netrávil přímo na zámku, ale v nedalekém letohrádku Clos Lucé, kde je dnes také jeho muzeum. Pokud však někdo čeká, že v něm uvidí mistrova plátna, bude zklamán, ta visí v Louvru či v dalších, lépe zabezpečených galeriích. Ovšem jedna rarita zde přece jen je, a to stálá výstava modelů vynálezů, zkonstruovaných přesně podle jeho skic…
A ještě něco – údolí řeky Loiry je největším územím ve Francii, které kdy bylo zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO jako živoucí kulturní krajina.
