Monacké knížectví s rozlohou dva kilometry čtvereční patří k nejmenším zemím světa. Z hlediska turismu jde ovšem o velmoc, počty zahraničních návštěvníků mu mohou závidět i leckteré velké státy.
Monako a jeho nejproslavenější část Monte Carlo leží na krásném místě Azurového pobřeží. Sice tu najdeme jen jednu pláž, Larvotto, ale zato perfektní. Největším magnetem je tradice starobylého, sedm set let vládnoucího rodu Grimaldi. Jemu dodalo lesk, když se kdysi kníže Rainier oženil se slavnou hollywoodskou hvězdou, herečkou Grace Kellyovou.
Legendární kasino láká dodnes
Příběh romantického manželství, které vydrželo až do její tragické smrti při autonehodě, byl pak několikrát zfilmován. Další, co Monackému knížectví přineslo proslulost, je kasino. V nové čtvrti Monte Carlo ho už v roce 1866 založil tehdejší kníže, aby zlepšil chřadnoucí ekonomiku, což se mu povedlo. Podnik velmi brzo přitáhl pozornost nejen hazardérů a hráčů, ale i turistů.
I když štafetu metropole hazardu už dávno převzalo Las Vegas, zdejší kasino má stále svůj starosvětský půvab a i dnes láká všechny, co mají dost peněz nebo odvahu riskovat a vsadit vše na jednu kartu. Dovnitř se snadno dostane i normální „čumil“, tedy jen do předsálí s hracími automaty. Všude ale platí přísný zákaz focení, ochranka je v tomto směru nekompromisní!
Zoufalci mají deset minut na rozmyšlenou
Zamíříte-li až ke slavné ruletě, je třeba předložit pas a zaplatit vstupné ve výši 10 eur. Kasino má jednu zvláštnost, o níž se nemluví a vědí o ní jen zasvěcení. Jedná se o luxusně vybavený salonek sebevrahů. Pokud někdo prohraje tolik, že projeví přání skoncovat se životem, je do něj decentně odveden a podle protokolu mu ředitel deset minut jeho čin rozmlouvá.
Zatím se ale prý nestalo, aby hosta od záměru odradil. Poté přinese na svůj účet láhev nejlepšího šampaňského, pistoli (nešťastník má na výběr z několika druhů) a kroniku, kde najde jména svých – prý mnohdy známých – předchůdců. Vše se odehrává za provozu, návštěvníci o tomto dramatu pochopitelně nemají nejmenší tušení, tělo je za asistence policie nenápadně odvezeno.
Říká se, že tato „nadstandardní“ služba už byla zrušena, nicméně pro toho, kdo je naživu, je těžké to ověřit. Zajímavostí je, že pro místní obyvatele platí přísný zákaz hraní, jelikož prohra by byla nedůstojná jejich původu! Na druhou stranu – krupiérem se může stát pouze rodilý monacký státní příslušník.
Hodně pilotů neplatí daně
K místnímu koloritu pochopitelně patří i Velká cena Formule 1. Ta se zde každoročně pořádá bez ohledu na to, že z normální silnice narychlo vytvořená trať ani zdaleka neodpovídá současným bezpečnostním předpisům. Ale tradice je tradice. Navíc zdejší občanství mají mnozí piloti i majitelé stájí, pak totiž nemusí platit žádné daně!
Jinak celé město, vlastně stát, lze bez zastávky přejít z jednoho konce na druhý tak za půlhodinu. Dá se začít u skály, na jejíž vrchol jezdí výtah, vedle ní je na prudkém srázu Oceánografické muzeum, kde působil badatel Jacques-Yves Cousteau. Má přes sedmdesát oddělení a hemží se rybami všech moří. Pak lze pokračovat třeba do přístavu, kde kotví jedna luxusní jachta vedle druhé, odtud je vidět i výstavný knížecí palác, sídlo rodu. Před ním stále hlídkují karabiníci; každý den je lze přesně pět minut před polednem zastihnout při střídání stráží.
Půvab mají i úzké, malebné uličky s krámky či hospůdkami nabízejícími mořské plody a víno, mezi nimi se tyčí katedrála, která slouží jako hrobka panovnického rodu. Ve čtvrti Moneghetti je zase exotická zahrada, zaměřená převážně na tropické rostliny, na konci prohlídky se dá kochat pohledem na nádherné krápníkové jeskyně.