Asie se může pochlubit mnoha nádhernými buddhistickými chrámy. Dva jsou však opravdu výjimečné – Adžanta a Ellora v indickém státě Maháráštra, asi tak půl dne cesty od Bombaje. Pochopitelně jsou součástí Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Tlačenice tady nehrozí
Oproti všem ostatním pamětihodnostem mají – kromě krásy a velkoleposti – ještě jednu nespornou výhodu. Nejsou tady mraky turistů! Může se dokonce klidně stát, že při příjezdu mimo hlavní sezónu, která končí v únoru, tu nebude vůbec žádný.
Pohled na ženy, oblečené do tradičního oděvu sárí, a muže s mohutnými kníry a vousy ještě umocní punc výjimečnosti i cizokrajnosti. Jinak jde v podstatě o obří jeskynní komplexy, po staletí rozšiřované, lépe řečeno – prohlubované do skalních masivů.
Místo tygra ulovil architektonický zázrak
I proto je třeba počítat s tím, že den na návštěvu obou památek rozhodně stačit nebude. Starší chrám Adžanta pochází někdy z let 200 př. n. l. až 150 našeho letopočtu. V roce 1819 ho nechtěně objevil britský důstojník John Smith, když v džungli lovil tygra…
Nejde o žádnou primitivní sluj, starověcí řemeslníci vytesali do skal – podle plánů architektů – rozsáhlé sály s umně zdobenými sloupy, sochami a reliéfy. Chrám původně sloužil buddhistickým mnichům, ale najdeme tu i džinistické a hinduistické prvky.
Stěny zdobí tanečníci i démoni
Malby a fresky na stěnách devětadvaceti (!) místností jsou stále zachovalé, kromě Buddhy zobrazují postavy žen i mužů, hudebníky, nebeské tanečníky, démony i tvory s lidskou tváří a ptačími těly, často obklopené květinami, stromy, zvířaty a ovocem.
Umělci použili techniku secco, kdy nejdřív nanesli směs rostlinných vláken, hnoje a jílu, tu poté potáhli tenkou vrstvou bláta. Než zaschlo, rumělkou načrtli skicu díla, tu vybarvovali dostupným materiálem, jen modré barvivo z lazuritu se „dováželo“.
Místo zedníků pracovali mniši
Komplex chrámů v Ellóře uchvátí svou velkolepostí i rozlohou. Má několik pater nad sebou, leží na ploše 80 kilometrů.
Je v něm 34 jeskyní, z toho polovina hinduistických z let 600 až 900. Situován je do pozvolného skalního srázu.
Podle všeho na něm pracovali samotní mniši, kteří ve volných chvílích meditovali ve svých celách.
Ty obklopuje patnáct metrů široké ústřední nádvoří, vtesané do hloubky až třiceti metrů. Na konci pak je Buddhova svatyně.
Další prostory sloužily jako modlitebny nebo se v nich konaly bohoslužby, pracovalo se v nich shora dolů, nebylo proto třeba lešení.
Kailáš zasvětili Šivovi
Nejkrásnější je chrám Kailáš (také na úvodním snímku), zasvěcen Šivovi, jednomu ze tří hlavních hinduistických bohů.
Jde o největší monolit na světě, motivem je zobrazení posvátné hory, kde se Šiva měl údajně narodit a žít.
Dobrý přehled o celém komplexu v Indii se dá získat z vyhlídkové trasy, která vede po skále nad chrámem.
