Bajkal, nejhlubší i nejstarší jezero na světě (25 až 30 milionů let), není cílem dovolenkových turistů, nenabízí totiž prosluněné pláže ani luxusní hotely. Navíc leží až na Sibiři, na hranici Irkutska a Burjatské autonomní republiky.
Je dostupné trajektem a železnicí
Nicméně milovníci přírody považují Bajkalské jezero za jedno z nejkrásnějších a nejzajímavějších míst na planetě – je v něm pětina celosvětových zásob tekuté sladké vody! Hodně turistů se k Bajkalu vydá Transsibiřskou magistrálou (9288 kilometrů), nejdelší železnicí světa.
Lze se k němu ale dostat i ze západního břehu, trajektem po trase Severobajkalsk – Chakusy, což je další úchvatný, asi tříhodinový zážitek. A to nejen proto, že na konci cesty je oblíbené rekreační centrum s termálními prameny a možností mnoha výletů.
Už v dávné minulosti zde žili Burjati
Název jezera je patrně odvozen z jazyka domorodých Burjatů a znamená „moře“. Ti žili na jeho březích odjakživa, Rusové ho objevili až v polovině sedmnáctého století. Je dlouhé 636 kilometrů, maximální šířka činí 79,4 km, v průměru kolem 50 km.
Podle některých údajů do něj ústí astronomický počet řek s přítoky – cca 554. Největší a nejdelší je Selenga, pramenící až v Mongolsku; odtéká z něj však jen jediná – Angara.
Led udrží i náklaďáky
Hladina má nadmořskou výšku 456 metrů, maximální hloubka je 1637. Když to spočítáme, vyjde nám, že dno jezera je vzdálené minus 1181 metrů! Bajkal obvykle zamrzá v lednu na pět měsíců, kdy ho pokryje led silný 70 až 115 centimetrů.
Lidé v zimě přejíždějí po ledě i nákladními auty a vysekávají do ledu díry, kterými loví ryby. Někde je povrch zcela hladký, ale na většině míst často praská a tím se tvoří pestrá mozaika zmrzlých ledových ker.
Na koupání je ideální srpen
Hodně z těch, co sem zamíří, si vybere právě dobu tání, která obvykle začíná v půlce května. Po něm je – i jinak mimořádně čistá – voda téměř úplně čirá, je vidět až do hloubky čtyřiceti metrů.
Dalším oblíbeným obdobím pro návštěvníky je srpen, kdy se v jezeře dá i koupat. Ale jen u břehu, kde může být až 20 °C, jinak je to záležitost spíše pro otužilce. Průměrná teplota vody i vzduchu se pohybuje mezi 9 až 12 °C!
Kadeřnatky umějí kouzlit
Tím, že Bajkal byl a do jisté míry vlastně stále je jedním z nejizolovanějších míst na světě, se zde postupně vyvíjel unikátní ekosystém, který bez rušivých zásahů cizích vlivů – a hlavně člověka – trval miliony let.
I proto zde najdeme přes šest set druhů rostlin, jež se nevyskytují nikde jinde, včetně planktonních řas. Z nich se u břehu často najdou tzv. kadeřnatky, které připomínají hustý, hebký a tak zelený mech, až z nich přecházejí oči.
Jesetera nelze přehlédnout
Pokud jde o počet živočichů, těch je přibližně dvojnásobek. Za zmínku stojí tuleň bajkalský, jediný sladkovodní na světě. Bohužel jde o druh ohrožený vyhubením. Podobně je na tom jeseter, z jehož jiker se vyrábí jedna z nejdražších pochoutek – kaviár.
Jeseter dorůstá délky až 180 cm a váží až 120 kg! Ryb tu žije kolem 52 druhů, takže sem míří hodně příslušníků Petrova cechu. Hojně se loví omul, který patří mezi lososovité. Jeho maso je jemné a nesmírně chutné. A jediné místo, kde ho lze chytit, je právě Bajkal.
Prvenství obhájil český Honza
Najdeme tady i množství červů, měkkýšů a korýšů. I když je to z trochu jiného soudku, nelze nezmínit jednu pro nás zajímavou pikantérii – jako první Bajkal v roce 1990 přeplaval Čech Jan Novák.
Jinak prozkoumání dvaceti dvou ostrovů, které jezero obklopují, není snadné. Největší Olchon má 730 kilometrů čtverečních. Západní břeh je obklopen strmými horami, východní má trochu mírnější sklon. Nejvyšší vrchol pohoří Barguzinskij chrebet pak měří 2840 metrů…
