Nebývá příliš běžné, aby byla na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO přidána nikoliv jednotlivá památka či čtvrť, ale hned celé město. Samarkand, druhé největší město Uzbekistánu, je onou výjimkou potvrzující pravidlo.
Alexandr Veliký se zachoval velkoryse
Jde vlastně o jakési obří muzeum pod širým nebem, bylo založeno zřejmě už v sedmém století před naším letopočtem ve výšce 720 metrů nad mořem, v údolí řeky Zaravšan. V současnosti má necelých 400 000 obyvatel.
Bylo několikrát dobyto, ale možná právě jeho krása ho zachránila před vypleněním a rabováním. Podlehl jí i Alexandr Veliký, který prý právě zde při svém tažení narazil na největší odpor. Přesto se obráncům nepomstil a nechal město téměř nedotčené.
Ničitele vystrnadil legendární dobyvatel
Až barbarští Mongolové v roce 1220 se s ničím moc nemazali a vyhladili město do základů, jeho ruiny se dnes nacházejí na periférii současného Samarkandu. Nicméně ten pomyslně vstal z mrtvých poté, co Mongoly vyhnal legendární dobyvatel Tamerlán, známý spíše jako Timur.
Právě on ze Samarkandu udělal hlavní, pohádkové město rozlehlé říše, která se rozkládala na území dnešního Íránu, Turkmenistánu, Uzbekistánu i Afghánistánu. Svolal nejlepší architekty, řemeslníky a výtvarné umělce, aby zrealizovali jeho megalomanský projekt.
Vládce postavil město během 30 let
Timurovým záměrem bylo vybudovat za své vlády pro sebe a svůj dvůr honosnou metropoli, která by zároveň byla světovým centrem vědy i kultury. Stihl to s předstihem, za pouhých třicet let. I další požadavek, aby stavby byly inspirovány místními tradicemi, byl splněn.
Převzal však některé prvky perské a dokonce evropské kultury, i proto se Samarkandu přezdívalo Řím východu. S „věčným městem“ měl společný osud. Jeho sláva pohasla, obsadili ho Uzbekové a zkázu mu přinesla i série ničivých zemětřesení v 18. století.
Palác Kuksaraj skončil nejžalostněji
Naštěstí tady bylo takové množství památek, že je jak lidé, tak přírodní síly nestačili úplně zničit. Pokud má někdo zájem navštívit všechny, musí počítat s tím, že jeden den bude určitě málo. Asi nejrychleji prozkoumá pozůstatky paláce Kuksaraj.
Právě z tohoto velkolepého sídla vyrazil Timur na svou poslední výpravu do Číny, během níž zahynul. Kuksaraj byl po roce 1880 rozbořen Rusy, dochoval se jen velký kamenný trůn, mramorová číše pro rituální očistu a pár dalších předmětů a kamenů.
Hlavně neotvírejte rakev
Lepší osud potkal mauzoleum Gur-i Emir, kde odpočívá nejen sám zakladatel říše, ale i jeho synové a vnuci. Tyrkysová kupole má výšku 32 metrů, vnitřek tvoří glazované kachličky. V pohřební místnosti jsou jen náhrobky, těla jsou uložena tři metry pod zemí.
Jak bylo zvykem, tváří k Mekce. Když podle legendy někdo rakev Timura otevře, zjeví se nový tyran, horší než on. Poprvé to zkusil ruský antropolog a tři dny poté Hitler napadl Sovětský svaz…
Mohamedovy vousy ukrývá kopule
Další mauzoleum, Ruchabad, je nad hrobem mystika a šiřitele islámu Burchoneddina Sagardžiho. Ten podle legendy vlastnil sedm vousů Mohameda, ty jsou zazděny do kopule. Původní dveře z ořechového dřeva zdobí vyřezávané nápisy oslavující Alláha.
Největším turistickým tahákem je náměstí Registán, určitě jedno z nejhezčích na světě. Už cesta k němu – širokým bulvárem s fontánami – je pastvou pro oči. Jednou z dominant je grandiózní Ulugbekova medresa (škola) z roku 1420, nacházející se na západní straně.
Je pojmenována po vnukovi Timura, který nebyl jen vládce, ale vědec. Osobně zde přednášel astronomii, matematiku a filozofii. Ve své observatoři vynalezl také sextant, který umožnil odečítat výšku hvězd nad obzorem s chybou několika úhlových vteřin.
Vnitřnímu prostoru vévodí 35 metrů vysoký portál, symbolicky zdobený hvězdami, velké nádvoří je lemované řadou dvouposchoďových malých místností, spíše cel. Šlo o pracovny učitelů, učebny i kolej pro studenty.
Slunce s lidskou tváří islámu nelichotí
Hned naproti je další náboženská škola, medresa Šer Dór, unikátní nejen kachlíčkovou výzdobou. Hlavní průčelí zdobí kromě obrazů tygrů útočících na gazelu i dvě slunce s lidskou tváří, což je v islámu ojedinělé, vzhledem k zákazu zobrazovat živé bytosti.
Na severu náměstí uzavírá „nejmladší“ medresa Tilla Kori z let 1646–60, její zlacená vnitřní výzdoba je velkolepá. O kus dál leží mauzoleum vládnoucí dynastie Šejbanidů z šestnáctého století, bazar Čors (nyní galerie), a další architektonické skvosty.
