O tom, že Řecko bylo kolébkou naší civilizace, není sporu, nakonec tři ze sedmi divů světa se nacházely na jeho území. Bohužel se nedochovaly, stejně jako další stavby z té doby, ale i tak mají příznivci historie co obdivovat.
Ti zkušenější se nespokojí jen s prohlídkou metropole, Atén, v níž je pochopitelně spousta památek, ale zamíří do vnitrozemí, kde v severozápadní části Thesálie ční vysoko k nebi byzantské kláštery Meteora, od roku 1988 zapsané na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Mniši se pořádně zapotili
Tyto nepřístupné končiny jakoby magickou silou od středověku přitahovaly ortodoxní mnichy a poustevníky, začali se zde usazovat už v jedenáctém století.
První klášter byl však založen až v roce 1356 – na skále ve výšce 534 metrů. Říkalo se mu Meteoro, což znamená vznášející, a to podle dojmu, který při pohledu z dálky vzbuzoval. Název se ujal a podle něj (v množném čísle) se používal i pro další kláštery.
Nejvíc, 24, jich vzniklo mezi patnáctým a šestnáctým stoletím. Postavit je bylo extrémně náročné, materiál i nářadí museli mniši vynášet na svých zádech či pomocí košů.
Schodiště si vynutili turisté
Jedinou mechanizaci, kterou měli, byl rumpál a kladka. Schodiště i kamenné žebříky se na skalách objevily až mnohem později, kdy se turisté nespokojili jen s tím, že si budou náboženské komplexy prohlížet z dálky, chtěli spatřit i vnitřní prostory.
Měli ostatně důvod. Kláštery jsou vyzdobeny přenádhernými freskami, ikonami – mimo jiné i od známého umělce Theofana Krétského – a zařízeny drahocenným vyřezávaným nábytkem.
Hodnostáři odešli na ostrov
I kláštery v Řecku ovšem zažily po vzestupu také pád, ten začal v osmnáctém století poté, co byla na opuštěném a nepřístupném ostrově Athos u Chalkidiki založena pravoslavná „mnišská republika“ a mnozí vysocí církevní hodnostáři tam přesídlili.
Dnes jich je církevními řeholníky trvale obydleno pouze šest – Metamorfosis, Varlaam (mužský), Roussanu (ženský), Boží trojice a dvou Svatých, konkrétně Štěpána a Mikuláše.
Z většiny budov zbyly trosky
Další jsou dnes už bohužel neobývané. Některé leží v troskách, z jiných zůstaly jenom zbytky zdí a dají se objevit – až po bedlivém zkoumání dalekohledem – na vrcholcích horských masivů z hnědého pískovce, pocházejících z třetihorní doby, někdy před 60 miliony lety.
Mniši v těch fungujících mají kromě modlení a denních povinností na starost pečovat o vzácné památky a starobylý mobiliář. Nutno podotknout, že to dělají opravdu vzorně.
Kraťasy dovnitř nesmějí
Prohlídka kláštera je pro každého turistu velkým zážitkem, i díky krkolomné cestě, kterou je třeba zdolat. Kdo má strach z výšek, raději by se neměl moc otáčet. Při vstupu pak platí striktně dodržovaná pravidla, například muži nesmějí mít trička s krátkými rukávy či šortky.
U vchodu si však mohou půjčit dlouhé sukně, u žen jsou zapovězeny hluboké výstřihy, kalhoty a odhalená ramena, ale i pro ně se nějaké náhradní oblečení najde.
