Ostrov Madeira, ležící téměř uprostřed Atlantiku, byl cestovními kancelářemi dlouho opomíjena. Možná v tom hrál roli fakt, že není vhodný pro častý typ turistů, kteří tráví celou dovolenou povalováním na pláži a z ní dojdou nejdál do hotelu.
Zdejší víno prochází fortifikací
Přitom právě tady najdeme dvě rarity, které nejsou nikde jinde na světě. Tou první je proslulé stejnojmenné víno. Je fortifikované, což znamená, že je do něj přidáván líh. Původně proto, aby lépe přečkalo transport na lodi do Anglie, nebo dokonce do Ameriky, kam většinou směřovalo.
Vinaři si však hodně brzy všimli toho, že se jeho chuť během dlouhých cest překvapivě nejenže nezhoršila, ale naopak zlepšila. Cukry v něm zkaramelizovaly, víno postupně ztmavlo ze světlé přes zlatou až do sytě hnědé barvy. Pak se už nakládalo na lodě kvůli dozrávání, ale problémem byli piráti, kteří se v těchto končinách hojně vyskytovali.
Místní proto zavedli náhradní proces zahřívání, kdy pod střechami domů nebo na nich, kde je tradičně největší horko, ukládají sudy s mladým vínem. To zraje při teplotách, dosahujících 40 °C, dva roky. Pak se sudy stěhují dovnitř. Tam se víno pro běžnou spotřebu, na vaření či čokoládu zahřívá uměle v nerezových tancích s dvojitými stěnami.
Sudy od koňaku dokážou zázraky
Ostatní vína musí zrát nejméně tři roky v dubových sudech. Často se kupují použité, v nichž předtím „odpočíval“ koňak. Víno se v nich výrazně odpařuje, ztratí až 3 % obsahu, ale zároveň dostává svůj nezaměnitelný buket. Není od věci zmínit, že archivní dozrává dvacet i více let.
Jinak tady není žádná vyhlášená oblast, jako je Rioja ve Španělsku nebo Bordeaux ve Francii. Vinohrady jsou rozesety po celém ostrově, mají podobu malých terasovitých políček. Ani jejich výměra není závratná, kolem 400 hektarů, převážně se používá odrůda Tinta Negra.
Levady měří několik kilometrů
Další raritou je unikátní zavlažovací systém, který převádí vodu z horských jezer a pramenů z vlhkého severu na o hodně sušší jih. Budování zavodňovacích kanálů, jimž se říká levady, začalo už v roce 1493!
V podstatě vedou přes celý ostrov Madeira, od vysokých hor až po moře, kam se nespotřebovaná voda vlévá. Ta je navíc na nepřístupných místech svedena do tunelů ve skále. Celková délka kanálů je odhadována nejméně na 2400 kilometrů, někteří místní ale tvrdí, že je až dvojnásobná.
Téměř po celé trase vede malý chodníček, po něm chodili „údržbáři“ kontrolující, aby se koryto v úzkých úsecích neucpávalo naplavenými kusy dřeva či křovin. A právě tyto cestičky dnes slouží turistům k velmi netradičním procházkám, častým výchozím cílem je krásné údolí Rabacal. Kratší zavede lenochy asi po 15 minutách k vodopádu Risco.
Delší už představuje poměrně náročnou, přibližně tříhodinovou túru. Stezka chvílemi vede do prudkého kopce, na jehož vrcholu se nachází pětadvacet různých pramenů. Námahu zpestří krásný výhled na kvetoucí louky. Díky příznivému podnebí je tu totiž teplo prakticky celý rok, i proto se Madeiře říká Ostrov věčného jara.
