Barma kdysi patřila k nejbohatším britským koloniím a žilo se zde jako v ráji. Jenže po získání nezávislosti a přejmenování na Myanmar v roce 1948 začala desítky let dlouhá občanská válka, která z ní udělala jednu z nejchudších zemí světa. Ale začíná se blýskat na lepší časy.

A to hlavně díky stále se zvyšujícímu počtu turistů. Nejvíc jich sem jezdí od srpna do května, kdy je sušší klima, v červnu přijde několikatýdenní období dešťů. To však rozhodně neznamená, že by zde pršelo nepřetržitě.

Barma alias Myanmar

Atlas zvířat vám stačit nebude

Cizincům jsou zpřístupňovány další oblasti, roste počet zahraničních leteckých společností i hotelů, přibývá autobusových spojení, vše v duchu hesla – cizinec je našinec.

Přibližně polovinu celkové rozlohy pokrývají lesy, místy hodně hluboké. Jsou plné divoké zvěře, zoologové tu nacházejí stále nové druhy savců.

vesnička v Barmě

Vesnice drží nad hladinou kůly

Častým cílem je jezero Inle, v Šánských horách, rozprostírající se asi tisíc metrů nad mořem. Je dlouhé přes 20 kilometrů, na šírku má 11 kilometrů, ostré štíty okolních skal se zrcadlí na její průzračné hladině.

Přímo na ní leží sedmnáct vesnic, které obývají místní Inhové. Jejich domy, spočívající na kůlech kousek nad vodou, jsou velkou návštěvnickou atrakcí.

Poznáte lesk i bídu

Barmě se občas říká Zlatá země. Pagody či buddhistické stúpy, mnohé přes tisíc let staré, jsou totiž pokryté tunami žlutého kovu. Ten nalezneme i v dřevěných klášterech.

svatyně kolem Swedagonu

Tam hlavně v podobě soch, jež navíc zdobí i desítky diamantů a rubínů. Honosné vnitřní vybavení docela kontrastuje s pokorným a chudým životem mnichů.

Shwedagon přitahuje nejen vlasy

Chloubou země je pozlacená obří pagoda Shwedagon (má být stará 2500 let a uvnitř skrývá vlasy samotného Buddhy), obklopená desítkami svatyň. Najdeme ji v hlavním městě Rangún.

Shwedagon

Ten má kouzlo spíše pro příznivce retro stylu. Spatříme zde oprýskané domy, hrkající autobusy, které drží pohromadě jen zázrakem, rozbité chodníky, opuštěné ulice…

Unikátem je teakový dlouhán

U delších cest se vyplatí letět, nejvzdálenější trasa (700 km) z Rangúnu do Mandalaje stojí jen 30 dolarů, stroje jsou čisté a v poměrně dobrém technickém stavu.

Většina turistů tam míří hlavně kvůli krásnému klášteru, nejdelšímu teakovému mostu světa (vede zpola vyschlým jezerem Taungthaman) a výšlapu na Mandalajskou horu.

teakový most Barma

Je vysoká jen 230 metrů, dá se na ni vystoupat po zastřešeném schodišti. V půlce cesty je svatyně, kde jsou uloženy tzv. Péšávarské relikty, tedy tři kosti samotného Buddhy.

Kvůli němu – a kochání na vyhlídkách na město i nedaleké obrysy šanských hor – se ostatně nahoru leze. Cílem je místo, na kterém osobně ukázal, kde má město stát.

Z Baganu přechází zrak

Mandalaj je výchozí místo pro oblíbenou plavbu po řece Iravádí. Ta trvá asi devět hodin, odměnou je pohled na starobylé město Bagan se čtyřmi tisícovkami chrámů!

ruiny v Baganu

Kdo vystoupá po příkrých schodech na nejvyšší stavby, uvidí před sebou úchvatnou scenérii čítající „mračna“ staveb. Každá je trochu jiná – i barevně.

Bagan Myanmar

Plážím kraluje Ngapali

I když památky a přírodní krásy jsou důležité, pro nás, suchozemce, je prioritou moře a pláže. Ani v tomto směru Barma alias Myanmar nezklame, je jich tady dost.

Za nejhezčí je považována Ngapali – několikakilometrová, pohádkově čistá, s bílým pískem a palmami. Leží v jižní části státu Rakhaing v západní Barmě.

Comments are closed.