Jedna z nejneobvyklejších (nejen) náboženských slavností, Anastenaria, se odehrává vždy 21. května na některých místech Řecka a jižního Bulharska, nejokázalejší je v městečku Langadas nedaleko Soluně. Kdo se nestihl zúčastnit letos, může tak učinit za rok. O co se jedná?
Všichni opěvují Konstantina s Helenou
I když je hlavním hrdinou těchto ceremonií Konstantin, první křesťanský císař, a jeho matka, svatá Helena, podle většiny historiků mají oslavy původ už v antice a souvisejí s uctíváním boha Dionýsa, patrona vína a veselí. Proto ani nemají obvyklou podobu procesí.
Jinak je festival v Řecku a Bulharsku velice pestrý, pochopitelně nemohou scházet různé průvody. Při nich se nosí velké plakáty s podobiznou Konstantina, který křesťanskou víru hodně rozšířil. Podle legendy ho k ní přivedlo vidění v předvečer už předem prohrané bitvy. Spatřil kříž s nápisem „V tomto znamení zvítězíš“, to se i navzdory převaze nepřátel vyplnilo.
Místní chodí po rozpálených uhlících
Anastenaria ale připomíná jiný zázrak, který se údajně stal v bulharském městě Kosti při požáru kostela, kdy ti, co měli odvahu vynést obrazy svatých, vyšli z plamenů nezraněni. Na paměť tohoto činu se provádí ojedinělý rituál, kdy dobrovolníci chodí bosí přes žhnoucí rudé uhlíky, jedná se o vrchol slavností.
Tomu předchází požehnání svěcenou vodou ze studny, hudební produkce, tanec a dnes už – kvůli tlaku ochráncům zvířat – v Evropě prakticky vymizelé jejich rituální obětování. Zvířata se usmrtí podle naprosto přesných pravidel, která se ovšem místně liší.
Obvykle k tomu dojde brzy ráno, jejich krev se nechá vsáknout do země, pak se maso pomalu peče a nachystá k večeři, která se podává až hodně pozdě v noci, po skončení obřadu.
Do transu se dostanou díky meditaci
Někde si ale lidé maso rozdělí a odnesou domů. Všude jsou specifické svatyně. Říká se jim konaki, jsou plné sakrálních obrazů a ikon. K těm jsou připojovány červené šátky, které mají kromě jiného dát věřícím sílu k tomu, aby zvládli projít žhnoucí výhní.
Na tu jsou připravováni i celodenní meditací, díky níž se dostávají do hypnotického transu. Roli v tom má hra na thráckou lyru a rytmické bubnování.
Podívaná začíná hodinu před půlnocí
Večer se nejprve zapálí velký obřadní oheň, kolem něj lidé tančí několik hodin s ikonami světců v rukou. Líbají je, často mají po celou dobu zavřené oči, nebo naopak obrácené v sloup, lomí rukama, plácají se do stehen, hudebníci k tomu zpívají lidové písně.
Ty opěvují hrdinské činy byzantských bojovníků a velebí císaře Konstantina. V jedenáct večer přijde chvíle, na niž toužebně čekají místní i turisté lačnící po výjimečném zážitku.
Bolestí nikdo nekřičí
Ze svatyní vyjdou bosí muži i ženy, nejprve krouží v rytmu hudby kolem ohniště a stále víc se přibližují, opět s ikonami v rukou. Když vstoupí na rozpálené uhlí, nekřičí bolestí, tu zřejmě necítí, po skončení obřadu není na jejich chodidlech žádná stopa po ohni.
Ostatní je povzbuzují výkřiky: „Uhaste plameny, rozdupejte oheň na prach!“ To se jim také nakonec ustavičným dusáním povede a velká show skončí…
