Menorca je z Baleárského souostroví asi nejméně známá, což ovšem neznamená, že by byla nezajímavá. Její výjimečnost spočívá hlavně v tom, že až tři čtvrtiny rozlohy zaujímá původní příroda, doplněná o unikátní staré stavby, nemající na světě obdoby. I proto dostala přezdívku muzeum pod otevřeným nebem.

Kde se vzaly kamenné kužely?

Záhadné jsou pozůstatky věžovitých kuželů neznámého původu. Nejstarší, talayoty, vznikly kolem roku 1400 př. n. l. a dosahují až dvanáctimetrové výšky.

talayoty Menorca

Zřejmě plnily obrannou funkci, ale existuje hypotéza, že sloužily k ukládání sakrálních předmětů. K dalším raritám patří navetas, připomínající převrácenou loď, a taulas, dva obří kamenné bloky, položené na sebe tak, aby celek tvořil velké písmeno T.

Ty asi měly náboženský účel, ale protože nikdo neví, kde se vzaly a kdo je postavil, jde o pouhý dohad. To ovšem není ani zdaleka jediná místní záhada.

taulas Menorca

Mrakodrapy tady nechtějí

Zvláštností je labyrint kamenných zdí, které území rozdělují na čtvercovité parcely v délce až 15 000 kilometrů. K ochraně krajiny přispívají i úřady. Platí zákaz staveb výškových budov i počet hotelových lůžek je omezován, aby nebylo „přeturistováno“.

Ciutadella Menorca

Španělský ostrov má dvě oblasti. V severní části má pobřeží červeně zbarvený písek a je těžko přístupné, jih nabízí neopakovatelný pohled na malé pláže.

pláž na Menorce

Ty jsou často ukryté v romanticky vyhlížejících zálivech pod strmými útesy. Místa, kde vlny vytvořily ze skály podmořské jeskyně, skrývající četná tajemství, jsou tím pravým rájem pro potápěče.

Menorca

Cyklisté mají zelenou

Ve vnitrozemí se malé kopce střídají s úrodnými rovinami, nejvyšší hora Monte Toro je vysoká jen 358 metrů. I z toho důvodu je ideálním dopravním prostředkem kolo. Menorku na něm projedete za pár dní, navíc si lze udělat pauzu v malebných vesničkách, kde se zastavil čas, v Mercadalu či Ferreries (na snímku).

Ferreries Menorca

Cestou určitě narazíte na nějakou malou, zastrčenou pláž, kterou můžete mít celý den jen sami pro sebe…

pobřeží Menorky

Skořápková bitva může začít!

Tomu, kdo se chystá na Menorku, lze doporučit termín kolem 24. června, kdy má svátek místní patron Jan Křtitel. Oslavy začínají dva dny předem nevázaným veselím v ulicích, hodně obchodníků zavírá své krámy nebo si alespoň dají židli před dveře.

Pije se hlavně místní specialita – menorský gin s citronovou limonádou. Tento mok konzumují všichni a všude, dokonce i v garážích, z nichž se přechodně stanou bary, davy lidí proudí městem a baví se.

menorský gin

Třeba tím, že po sobě hází skořápky lískových ořechů. Kupují je přímo na náměstí v pytlích. Lítý boj mezi vlastníky „biologických zbraní“ vzplane ve chvilce a kdekoli. Obětí ataku se může stát i nezaujatý pozorovatel! Jedinou újmou, kterou lze přitom utrpět, je vytřepávání slupek z vlasů a oblečení.

Promenádu vystřídá adrenalinový závod

Na svátek sv. Jana, 24. června, slavnost graduje honosnou promenádou na koních před radnicí v Ciutadelle. Jezdci mají na sobě slavnostní, pestře a bohatě zdobené kroje.

Zábava poté pokračuje až do časného rána na různých místech. Podvečernímu „finále“ v přístavu přihlížejí desítky tisíc lidí, kteří zažijí závod, na který nezapomenou.

svátek sv. Jana na Menorce

Jezdci se seřadí poblíž tribuny, v rukou drží kopí. Na konci trati, o pár set metrů dál, stojí muž s píšťalkou, na jeho znamení koně vyrazí tryskem vpřed. Diváci ale před nimi nevytvoří žádnou uličku, jak by se dalo čekat.

závod na Menorce

Kdo se trefí do dírky?

Naopak před rozběhnutými zvířaty až na poslední chvíli uskakují – zřejmě tím chtějí dokázat svou odvahu. Koně ale asi na to musí být připravováni, aby se nesplašili.

Závodníci pak „ozlomkrk“ upalují k místu, kde je uprostřed ulice umístěn malý terč, má zhruba pět centimetrů v průměru. Úkolem jezdce je trefit se do něj kopím. Při tak velké rychlosti a malém cíli jde vpravdě o husarský kousek; však se také zdaleka ne všem podaří…

závody na ostrově Menorca

Po každém úspěšném pokusu začne obrovský lidský hrozen tleskat, skákat, zpívat, pískat, dupat, prostě všemožně dávat najevo radost nad tímto nevšedním výkonem.

Hlavně nespadnout!

Po skončení závodu přijdou na řadu neméně zajímavé soutěže – jízda bez držení zády k hlavě koně nebo cval, při němž se jezdci obejmou v pase a bujní oři uhánějí vedle sebe, a mnoho dalších.

I když se po dobu svátku sv. Jana hodně pije, k incidentům takřka nedochází. Možná je to tím, že Menorčané jsou milí a tolerantní a vyznávají heslo: Žít a nechat žít.

Menorca

Comments are closed.