Během naší nedávné cesty do Marockého království jsme navštívili také Casablanku. Slavný film Noc v Casablance se v ní sice nenatáčel, ale zato se toto město pyšní jinou raritou. Je jí nádherná mešita Hassana II., kterou – u příležitosti 60. narozenin tehdejšího marockého krále – navrhnul francouzský architekt Michel Pinseau. Díky 200 metrů vysokému minaretu se jedná se o největší stavbu tohoto druhu v Maroku a zároveň o třetí největší na světě.
Lustry jsou z benátského skla
Větší objekty najdeme už jenom v Mekce a v Medíně v Saúdské Arábii. Všechen materiál použitý na výstavbu mešity Hassana II. pochází z Maroka. Například střešní dřevo je cedrové, ze Středního Atlasu, konkrétně z měst Ifrane a Azrou, které jsou kvalitou cedrového dřeva proslaveny. Žula přitom pochází z Tafraoute.
Podlaha je vyrobena ze žluto-hnědo-zeleného mramoru z jižního Maroka. Jediné, co bylo dovezeno, je sklo z italských Benátek. To bylo použito na celkem 57 lustrů. Aby se mohly pravidelně čistit, jsou elektricky ovládané a mohou se spustit až na zem. Realizace mešity trvala zhruba 6 let (dokončena byla v roce 1993) a podílelo se na ní 10 000 řemeslníků a 3 000 dělníků.
Podlaha tady nestudí
Patrně vás překvapí otevírací střecha nebo vytápěná podlaha. Kapacita mešity během bohoslužby je cca 25 000 věřících. Přibližně 5 000 žen se modlí na cedrových galeriích nahoře a 20 000 mužů na zemi, která je v zimě elektricky vyhřívána. Střechu lze otevřít během tří minut a uzavření trvá pouhé dvě minuty.
Otevírá se, když je krásné počasí, během svátků a slavností nebo když je mešita Hassana II. kompletně plná. Slouží tedy i jako air-condition, a pokud svítí sluníčko, mramorová podlaha se překrásně třpytí.
Místní museli přispět povinně
K největším zajímavostem patří fakt, jakým způsobem byla mešita Hassana II. financována. Přišla na 750 milionů dolarů a z většiny byla hrazena z veřejných sbírek. Říká se, že každý Maročan, ať bohatý nebo chudý, přispěl nějakou částkou. Je pravdou, že Maroko se tím vystavilo vlně kritiky, především ze strany sousedních zemí.
Kritizována byla forma (někdy až nedobrovolnost) těchto „dobrovolných“ darů. Dnes jsou však Maročané na svou nejkrásnější mešitu hrdí. A navíc – obrovským počtem darů se snížily marocké peněžní zásoby, což mělo za následek snížení inflace. Tento efekt byl pro všechny vesměs pozitivní.
Kotníky nikdo vidět nechce
Jestliže si naplánujete cestu do Maroka a hodláte nahlédnout do kultury místních a jejich života, je mešita Hassana II. pro vás téměř povinnou zastávkou. Zavítat do ní můžete například v rámci poznávacího zájezdu Velký okruh Marokem.
Jedná se o jedinou mešitu v zemi, do níž mají vstup povolen také nemuslimové. Ovšem v patřičném oblečení zahalujícím paže a kotníky. Můžete absolvovat hodinovou prohlídku s průvodcem, která je velmi zajímavá a kdy se dozvíte veškerá fakta týkající se této stavby.
Mešita Hassana II. se nakonec mauzoleem nestala
Mešita Hassana II., která nese jméno zesnulého krále, byla před lety předmětem dohadů, zdali se nejedná o jeho mauzoleum. Stejné má totiž Hassanův otec Mohammed V., a to v Rabatu. Tato domněnka se ovšem nepotvrdila.
Hassan II. si naopak přál spočinout vedle svého otce, jeho hrob najdete rovněž v Rabatu. Každopádně projekt mešity v Casablance, do kterého se ještě před svou smrtí pustil, patří mezi nejvelkolepější díla v zemi a je zároveň jeho největším odkazem.
Foto – Richard Sacher
