Město Butrint na jihu Albánie, kolem kterého byl v roce 2000 založen národní park, většina turistů nezná. Pro ty, co se pídí po opomenutých historických památkách, bude ale určitě přitažlivé.
Najdou ho při hranicích s Řeckem na jihovýchodním výběžku poloostrova Ksamili. Ve Středozemním moři má poměrně strategickou polohu, což nebyla vždy výhra. Odehrávaly se tu válečné konflikty už v pátém století před naším letopočtem. A neustávaly.
Kmen Achájů připomínají dvě brány
Zdánlivě nezajímavé území dobyl i Napoleon. Stalo se součástí Francie, ale jen krátce. Pak ji opět vystřídala Osmanská říše, která tu vládla od 15. století až do nezávislosti v roce 1912.
Původně Butrint osídlil starořecký kmen Achájů, považovaný za zakladatele pohádkově bohaté mykénské civilizace. O tom, že v té době šlo o významné námořní a obchodní středisko, svědčí značný počet obyvatel (10 000) i skoro kilometr dlouhé obranné hradby.
Tvořily je dvě řady obrovských kamenných bloků, z nich se zachovaly dokonce i dvě brány – Mořská a Lví, kde na zajímavém reliéfu král zvířat zabíjí býka.
Amfiteátr bojuje s vodou
Pochopitelně zde – jako v žádném jiném antickém městě – nesměl scházet amfiteátr. Pochází z 3. století před n. l. a vešly se do něj dva tisíce diváků. Kvůli podzemní vodě je původní jeviště zaplavené, při divadelních představeních je tak překrývá dřevěná podlaha.
Poblíž jsou zbytky římských lázní. Jak bývalo zvykem, na vrcholu kopce stála Akropole, ta sloužila jako náboženské i společenské centrum města.
Pilíře odolaly větru i dešti
Dnes je tu na jejím místě hlavně krásný výhled na stejnojmenné sladkovodní jezero, to je kanálem Vivari spojeno s Jónským mořem. Je ale stále patrná linie, kudy vedl akvadukt, některé pilíře odolaly zubu času i lidskému ničení.
Z římského období zbyla spíše jen torza, chrám bohyně Minervy, Nymphaeum – fontána z 2. století n. l., z níž ve starověku tryskala voda ze tří výklenků tvořených sochami.
Mozaiky zakrývá písek
O něco víc památek se v této části Albánie zachovalo z dob Byzantské říše. Ovšem jde také často o ruiny, z paláce Tří mušlí jsou vidět jen obrysy zdí ve tvaru lastur, které mu daly jméno.
Jenom o chlup lépe dopadlo Baptisterium ze 6. století, sloužící ke křtům. Z toho zůstaly krásné podlahové mozaiky, ovšem někdy jsou kvůli konzervaci zakryté pískem, takže je turisté neuvidí.
Převozník se nepřetrhne
A nevydržela ani bazilika. Naopak pevnost na druhé straně kanálu Vivari je v celkem dobrém stavu, zaujme hlavně neobvykle tvarovanou věží. Dá se k ní dojet přívozem, který ale funguje hodně nepravidelně. Asi záleží na tom, jakou má převozník zrovna náladu.
Okolí Butrintu nabízí možnost zajít na pěknou procházku do lesů, jen je nutné dát si pozor na mokřady, kterých tu je poměrně dost a jsou cenné hlavně pro ekosystém…
