Portugalská provincie Algarve je dost malá (jen 5400 km²) ani počtem obyvatel na tom není nijak slavně, má necelých půl milionu. Pokud jde o turisty, jedná se o velmoc. Jezdí jich sem nejvíc z celé země, až 40 procent!
Většinu z nich logicky přitahují pláže, kterých jsou na cca 200 kilometrů dlouhém pobřeží mraky. Rodiny s dětmi jezdí spíše do východní části, kde je mělko i daleko od břehu, dobrodruzi míří naopak na západ, kde se k nim musí „probojovat“.
Útesy hrají různými barvami
K mnoha plážím totiž vedou více či méně krkolomné stezky mezi útesy, existují ovšem i takové, kam lze projít jen skalním tunelem nebo se pracně brodit příbojem.
V extrémních případech je jedinou přístupovou cestou výtah (!), nebo se k nim nedá dostat z pevniny vůbec, jen lodí. Obklopují je totiž vysoké útesy, které nejsou bílé, ani šedé, jak to bývá obvyklé, ale tmavožluté, místy s jemně načervenalým nádechem.
Vytvářejí nádherné a nezaměnitelné přírodní barevné scenérie, pobřeží Algarve prostě nelze zaměnit s žádným jiným, určitě ne v Evropě.
Ke kapli se dostane každý
Nejen koupáním a opalováním je člověk živ, i proto většina návštěvníků po pár dnech přemýšlí, kam vyrazit. Ti pohodlnější se vydají na krátkou procházku ke kapli Nossa Senhora da Rocha, umístěné na uzounkém skalnatém výběžku, ti aktivní zamíří do vnitrozemí.
Nehrozí jim však žádné krpály, terén je spíše kopcovitý (nejvyšší vrchol Fóia v pohoří Serra de Monchique měří 902 metrů) a ideální na nenáročné, pohodové túry.
Krajina je pestrobarevná, porostlá eukalypty, kaštanovníky, borovicemi, nejvzácnější jsou ale korkové duby, z nichž se vyrábějí zátky na víno; Portugalsko je jejich největším vývozcem.
Při toulkách nezaškodí odchýlit se z cesty a navštívit nějakou z vesniček. Ženy v černém „drbou“ ve stínu stromů, muži posedávají v hospůdce u sklenky, ke koloritu patří i výrostci brázdící silnice na hlučných skútrech – prostě venkovská idyla.
Výšlap na vyhlídkovou věž se vyplatí
Díky čerstvému větříku vanoucímu od moře a vyšší poloze bývá ve vnitrozemí i za horkých letních dní příjemněji než u rozpáleného pobřeží. Kdo se chce kochat, měl by absolvovat zhruba hodinový výstup na vyhlídkovou věž na vrcholu Picoty (750 metrů).
Nejvíc lidí ale zamíří na mys Sagres, odkud kdysi Jindřich Mořeplavec vyrážel na své objevné výpravy. Postavil zde snad i pevnost, z té ale nic nezbylo, takže to není jisté.
Měl ji údajně zničit sir Francis Drake, pirát, z kterého se stal šlechtic při vítězné bitvě o Cádiz, ale ta se odehrávala na hony daleko odtud. Není tedy jasné, proč by to dělal a ztrácel tím drahocenný čas.
Jinak při této příležitosti lze navštívit mys sv. Vincence s mohutným majákem, jde o nejjihozápadnější bod Portugalska.
I když není veliký, byl osídlen už v době kamenné.
