Nejlidnatější region Španělska Andalusie je turisty méně navštěvovaný, což je určitě škoda. Důvodem může být vzdálenost. Leží totiž až na konci Iberského poloostrova kousek od břehů Afriky, do Maroka jako by kamenem dohodil.
Sluní se tu také Banderas
Na druhou stranu jsou na území Andalusie vyhlášená historická města Granada, Córdoba, Cádiz či Sevilla, které je metropolí provincie. Navíc se zde nachází pobřeží Costa del Sol, nejslunnější (300 dnů v roce) místo celé Evropy.
Nejpřepychovějším letoviskem je Marbella, kde pláže plynule přecházejí v golfová hřiště. Své letní sídlo tady má ostatně i hollywoodská megastar, herec Antonio Banderas…
Přístav je plný boháčů
„Obyčejný“ turista si tu ale bude připadat jako nuzák, zvlášť pokud zavítá do přístavu Puerto Banus, kde se to jenom hemží luxusními jachtami a všichni kolem chodí v oblečení od Diora, Versace a dalších světových módních značek.
O něco přijatelnější, ale také ne laciné, je sousední městečko Estepona. Hotely jsou vystavěné ve stylu andaluských haciend, aby nenarušovaly ráz místa.
Skály působí krutopřísně
Z úplně jiného soudku je pohoří Sierra Mágina, kam zamíří hlavně pěší, samotářští a dobře fyzicky disponovaní jedinci. Čekají je totiž náročné výstupy přes liduprázdné vápencové skály, které se zvedají uprostřed „ničeho“ a vypadají až nepřátelsky.
Asi nejpříjemnější je začátek cesty se zdánlivě nekonečnými plantážemi olivovníků a širokým i přívětivým údolím řeky Guadalquivir.
Pico Mágina na první pohled klame
Pak už přijde dlouhá a náročná štrapáce na nejvyšší bod pohoří, Pico Mágina (2165 m). Tu ještě trochu stěžuje fakt, že hora o půldruhého kilometru převyšuje okolní krajinu, takže se zdá mnohem vyšší a vzdálenější, než skutečně je.
Navíc turista nikde cestou nenarazí na žádnou malebnou horskou salaš či restauraci, kde by mohl doplnit síly jídlem a svlažit hrdlo, není tu totiž prakticky žádné osídlení.
Nejčastěji narazíte na ovce
Navíc místy chybějí i přístupové cesty, jen na vrchol vede jedna značená, ale nesmí se minout. Jedinou společností, kterou je možné se potěšit, jsou občasná stáda ovcí a kozorohů. Na člověka tu nenarazíte, jedině na stejného šílence, jako jste vy.
Ani svými krásami tu příroda nijak neplýtvala. Na chudém vápencovém podkladu se sem tam objeví jalovec a tis, zato pokud jde o škrapy a terénní záludnosti, o ty není nouze.
Potoky nahrazují prohlubně
Nikde není ani žádný pramen nebo potok. Jediné, co připomíná vodu, jsou umělé kruhové prohlubně s vyzděnými stěnami. Ty se kdysi používaly jako zásobníky na led, který se v létě transportoval na zádech do okolních obcí a měst…
Túra na nejvyšší bod, Pico Mágina, dá tedy tělu pořádně zabrat. Ten se ale bohužel nijak výrazně neliší od podobných vyvýšenin, a tak je pro jistotu označen kamenným sloupem.
Vyhlídka je zaslouženou odměnou
Nahoře to dost profukuje, takže kdo se vydal na cestu jen na lehko v domnění, že ve Španělsku je všude teplo, může to odskákat nachlazením. Nicméně veškerá únava je zapomenuta při vstupu na vyhlídku.
Při pohledu na sever jsou dobře vidět asi 40 km vzdálená renesanční města Baeza a Úbeda a rozložité, lesnaté pohoří Sierra Morena, které hraničí s Kastilií.
Sierra Nevada ční nad mraky
Ještě mnohem úchvatnější panoráma nabízí jižní strana. Zvlášť pokud svítí slunce a jeho třpytivé paprsky se odrážejí od prakticky stále zasněženého hřebene pohoří Sierra Nevada, jakoby vystupujícího z moře mraků.
Díky optickému klamu se zdá být téměř na dosah ruky, ve skutečnosti je skoro sto kilometrů daleko. To mu ale na kráse vůbec nic neubírá…
