Libanonský Týros byl významným (fénickým) přístavem už skoro před pěti tisíci lety a je jím dodnes. Arabové ho znají spíše pod názvem Súr, což v překladu znamená Skála.
Město bylo dobře známé už v době, kdy bájný David teprve zakládal Jeruzalém. Ten se, jen tak mimochodem, s místním vládci přátelil. Největší rozmach ale zaznamenalo až o něco později, za panování krále Chírama.
Alexandr Veliký na to šel chytře
Jeho stavitelé totiž přišli s převratným řešením, 600 metrů od tehdejšího pobřeží vytvořili na holých skalách dva umělé ostrovy, které později sloučili v jeden. Díky tomu se Týros stal téměř nedobytnou pevností, jež odolávala mnohaletým obléháním nejrůznějších nepřátel. Nejdéle to zkoušel Nabuchodonozor II., a to třináct let!
Vše změnil až Alexandr Veliký. Ten se, jak známo, s ničím nepáral, ale měl nápady. Nechal postavit 600 metrů dlouhý a 60 metrů široký val, kterým spojil pevnost s pobřežím, čím padla nejdůležitější ochrana. V podstatě mu tím dal dnešní podobu poloostrova.
I když obránce vyvraždil a město poněkud zpustošil, zůstalo obchodním centrem až do konce třináctého století, kdy ho úplně rozbořilo vojsko tureckého sultána. Ten neměl tolik ohledů ke krásným stavbám, jimiž se pyšnilo. Když pak odtáhl, lidé se vrátili, ale někdejší proslulosti se jim už dosáhnout nepodařilo.
Turisty fascinuje zejména oblouk
Dochované památky v Týru pocházejí především z doby vlády římské říše. Jde například o pozůstatky tehdejších lázní, tržiště a divadla, které mělo zcela unikátní pravoúhlý tvar, a o rozsáhlou nekropoli se sarkofágy. Stále stojí i monumentální vítězný oblouk označující tehdejší hranici města.
Archeologickým „majstrštykem“ města v Libanonu je půl kilometru dlouhý hipodrom, jenž byl schopen pojmout až 20 000 diváků. Dnes je jedním z nejzachovalejších na světě.
