O tom, že Tunisko je bezpečná země také z hlediska cestování po vlastní ose, nám podal svědectví 21letý student Jindřich, který se z něj nedávno vrátil a navštívil i turisticky málo známá místa. Dostal se rovněž ke starodávnému a kdysi obávanému kmenu Berberů.
Ti se poznají podle poněkud světlejší pleti, sami sebe nazývají Amazigh, tedy svobodní lidé, a žijí i v jiných arabských zemích. V Tunisku se usídlili v okolí osady Matmata.
Troglodyty chránily nejen před nepřáteli
Jde o úžasnou krajinu, vypadající místy jako měsíční. Asi právě proto se tady točil kasovní trhák Hvězdné války, je možné navštívit i „rodný dům“ Luka Skywalkera. Jinak má hodně berberských sídel podobu jakési zemljanky, jen místo v zemi zakopané hluboko v kameni.
Tyto troglodyty, jak se jim říká, asi sloužily k ochraně před nepřáteli. Není ovšem vyloučeno, že plnily mnohem prozaičtější účel – chránily před palčivými slunečními paprsky…
Teploty tady v létě vystupují až na 50 °C, zatímco uvnitř se – celoročně – udržuje teplota okolo dvaceti stupňů. Troglodyty vypadají opravdu tak trochu jako příbytky z doby kamenné, tedy až na to, že z některých trčí do oblak satelitní antény! I zde se prostě (někde) jde s dobou…
Ženy mají hlavní slovo
V čem se ale tradice nezměnily, je vůdčí úloha žen v kmeni. Ty jsou hlavou rodiny, rozdělují práci všem včetně mužů, což je v islámské zemi – a vlastně nejen tam – věc nevídaná!
Mnozí žijí (až na kočování) stejným životem jako jejich předkové. Dívky vyrábějí houně, muži napodobeniny domorodých artefaktů, které pak prodávají na tržištích. Jiní podlehli lákadlům cestovních kanceláří a udělali ze svého domu prohlídkový skanzen.
Turisté mají jako další častý cíl Safrán, město, podle něhož dostal jméno šafrán, který se zde stále prodává. Ti odvážnější míří do oázy Douz, což je jakási vstupní brána nelítostné Sahary.
Hvězdy lze sledovat z džípu
I když Jindřich – takřka vždy jako jediný cizinec – cestoval Tuniskem pouze místními autobusy, které mají k luxusu hodně daleko, nikdy se nesetkal s nevraživostí, jen s ochotou. Vzhledem k „ruční“ komunikaci občas nastaly menší zmatky, přesto mu to přineslo hodně nevšedních zážitků.
Jedním z nich bylo pozvání na jízdu džípem nahoru a dolů po dunách v době, kdy zapadne slunce (což je hodně rychlé) a na obloze zazáří snad miliony hvězd.
Tuaregy poznáte podle roušky
Nezapomenutelné bylo i náhodné setkání s kočovnými Tuaregy, žijícími stále nespoutaně, ve stanech. Jsou rozpoznatelní podle velké roušky, zahalující obličej, koukají z ní jen oči. Nesundávají si ji ani při jídle, pouze ji vždy při vpravení sousta do úst mírně nadzdvihnou.
Říká se jí s’es‘ a smějí ji nosit pouze dospělí muži. Má pochopitelně praktický účel, chrání nositele před prudkým sluncem, větrem a pískem…
Za návštěvu stojí také Kartágo a šotty
Jindřich procestoval bez sebemenšího problému většinu země, od starobylého Kartága, jež je dnes severním předměstím hlavního města Tunisu, přes pobřeží Malá Syrta, pohoří Atlas s nejvyšším vrcholem Jebal Chaambi (1544 m) až po jižní náhorní plošiny, vyplněné solnými jezery – šotty. Největší, Chott El Jerid (5000 km²), nám dobře popsal hrdina Kara ben Nemsí v románech Karla Maye.
