Zamíříte-li na jih Evropy, konkrétně do Itálie, vaší pozornosti zřejmě neuniknou průhledné láhve se žlutou tekutinou. Jedná se limoncello, tedy o ovocný likér pocházející z oblasti Kampánie. Obsahuje 28 až 32 procent alkoholu a podává se dobře vychlazený, převážně jako digestiv. Ten se, jak známo, pije po jídle, aby „utišil žaludek“, poněvadž doplňuje sníženou hladinu trávicích enzymů.
Prorazil už i do Kanady a Austrálie
Limoncello, druhý nejpopulárnější likér v Itálii, se už více než 100 let vyrábí z citronové kůry, lihu a cukru. Například v Kampánii se používá místní odrůda citronů, zvaná limone di Sorrento. Likér má jasně žlutou barvu a vysokou viskozitu.
Hojně se produkuje rovněž na ostrovech Sicílie (tam je známý spíše jako limoncino) a Sardinie a dokonce i na Maltě. Značné oblibě se v posledních letech těší i v jiných částech světa. Limoncello se stále častěji objevuje v nápojových lístcích a v dezertních menu řady restaurací v Kanadě, Spojených státech, Velké Británii, Austrálii a na Novém Zélandu.
Což takhle dát si krémové limoncello?
Například ve Spojených státech se limoncello z 90 procent vyrábí z citronů, které pocházejí z Kalifornie a které se pěstují celoročně. Likér je rovněž oblíbenou přísadou do koktejlů. Dodává totiž silnou citronovou příchuť bez kyselosti nebo hořkosti čisté citronové šťávy.
A jelikož člověk je tvor vynalézavý (a vychytralý), dočkalo se limoncello svých „sourozenců“. Patří mezi ně pistachiocello (s příchutí pistáciových oříšků), meloncello (s příchutí melounu) a fragoncello (s příchutí jahody). Tyto likéry obsahují méně alkoholu, zpravidla 16 procent. Známá je i krémovější verze nazvaná crema di limoncello.
Nejsnadnější recept
Limoncello si samozřejmě můžete vyrobit i doma. Výsledek se pravděpodobně nevyrovná originálu, ale to neznamená, že bude špatný. K přípravě „české verze“ budete potřebovat kilo bio citronů, 6 deci 80procentního alkoholu, 800 gramů cukru a 8 deci vody.
Z kůry citronů odstraníme hořkou bílou slupku. Pak kůru vložíme do skleněné nádoby, přidáme cukr a alkohol a zalijeme vodou. Dobře promícháme, vršek nádoby zakryjeme alobalem a necháme 14 až 16 dní odležet v chladu a ve tmě, občas promícháme.
Poté tekutinu přefiltrujeme do jiné nádoby a necháme ještě týden odstát na stejném místě.
Přejeme dobrou chuť!
Mohlo by vás zajímat
Za historií na Rhodos – hrad Kritinia
Ostrov Rhodos je plný kouzelných míst a tak se tu během dovolené se určitě nudit nebudete, ať už jste milovníci pláží, památek nebo řecké kuchyně. Jedním ze zmíněných pěkných míst je hrad Kritinia, jehož poměrně zachovalé trosky se nacházejí na kopci na severozápadním pobřeží ostrova Rhodos mezi vesnicemi Kritinia a Kamiros Skala. Z místa je […]
Lampedusa: Nádherný ostrov, který doplatil na uprchlíky
Italský ostrov Lampedusa z tzv. Pelagického souostroví mezi Maltou, Sicílií a Tuniskem byl považován za jeden z nejatraktivnějších na kontinentě. V posledních letech ztratil, bohužel, hodně ze své pověsti, naštěstí ne krásy. Share Tweet Email
Kapverdská kuchyně: Deset ostrovů, tisíc chutí
Kapverdské ostrovy jsme si opravdu zamilovali a jejich nádherným plážím se zlatavým pískem a průzračným vodám vyhřátého Atlantiku jsme již věnovali nejeden článek. Co však prozatím zůstávalo poněkud stranou, byla kapverdská kuchyně. To jsme se rozhodli dnes napravit. Share Tweet Email