Návštěva středoamerických a jihoamerických zemí bývá často spojena s většími či menšími riziky, jde stále o dost neklidný kus světa, kde se může stát cokoli. Výjimkou je Kostarika. Tentokrát pojďme společně poznat její národní parky.
Ale nejdříve zpátky k bezpečnosti. Od zavedení demokratického volebního systému (1902) došlo jen v roce 1948 k velmi krátké, dvouměsíční občanské válce. Aby se to už neopakovalo, přišla změna ústavy zakazující armádu! Díky tomu je v regionu vyloučena častá vláda vojenské junty.
Létají sem také ornitologové
Kostarika je sice poměrně malá, ale pokud jde o přírodní krásy, těch má na rozdávání. Najdeme v ní desítky udržovaných národních parků, každý je zajímavý něčím jiným.
Třeba Palo Verde je zaslíbený ornitologům, slouží jako útočiště tři sta druhům ptáků – od domácích přes stěhovavé až po vodní a lesní. Žijí tu i exotická zvířata, jako například pekari, jež jsou podobná prasatům.
Malá rezervace (84 hektarů) Refugio Nacional de Vida Silvestre Curú je zase plná lesů s mohutnými stromy, ty hostí množství jelenů, opic, divokých koček. Jsou tu ale i písečné pláže lemované palmami a strmé útesy, v jejich blízkosti se to jen hemží pro změnu mořskými živočichy – kraby, humry, želvami, leguány…
Jeskyně lákají speleology
Národní mořský park Marino Ballena byl založen roku 1990 k ochraně korálových a skalnatých útesů. Kromě kolonií mořských ptáků a různých druhů ještěrek sem turisti jezdí pozorovat hlavně velryby a delfíny.
Zajímavé je to i na břehu. Mangrovníkové porosty střídají ústí řek a skalnaté mysy. Podle kostarického zákona se 50 metrů od pláže nesmí nic stavět.
U zdejších (jsou na ploše 13 km) to ale neplatí. Na nich totiž od května do listopadu kladou svá vejce mořské želvy.
Tento unikátní park byl vytvořen spíše k ochraně geologických úkazů než přírody. Silné deště spolu s erozemi vytvořily asi 42 jeskyní, některé dosahují hloubky 200 metrů. Prozkoumáno jich je zatím jen 19, proto sem míří speleologové z celého světa.
Za námahu určitě stojí slézt vrcholek hory Barra Honda (není to zase nic obtížného), odkud je krásný výhled na řeku Tempisque a záliv Nicoya.
Průvodce zvládá i krmení
Unikátní je i vesnice Tarcoles, kde si lze najmout člun a průvodce, který šokovaným turistům předvádí krmení krokodýla z ruky. Zní to sice šíleně, ale je to tak. Přestože predátor vypadá dost líně a podle velkosti břicha nemá o potravu nouzi, určitě nejde o „domácího mazlíčka“, kterého by člověk s radostí pohladil. Většina turistů se raději zdržuje v bezpečné vzdálenosti od něj. Zkrátka a dobře, Kostarika prostě stále něčím zajímavým překvapuje.
