Jestlipak víte, jak se jmenuje třetí největší město Španělska? Ano, správně, je to Valencie. Leží na Costa del Azahar, což je průmyslová oblast při Valencijském zálivu, a najdeme v ní nejen řadu krásných historických staveb, ale také spoustu skvostů moderní architektury. Autorem několika z nich – zejména v rámci komplexu nazvaného Město umění a věd – je světově uznávaný architekt Santiago Calatrava.

Za všechno může povodeň

Jedním z důvodů, proč se Calatrava ve Valencii tolik angažuje, je skutečnost, že se narodil nedaleko tohoto města – v obci Benimámet. Kromě toho vystudoval kresbu a malbu na známé škole Escola d’Art i Superior de Disseny de València. Ale zpět k projektu Město umění a věd, španělsky Ciudad de las Artes y las Ciencias, který vznikl v letech 1991 až 2005.

Obrovský komplex věnovaný kultuře a vědě je součástí urbanistického kontextu, který se začal tvořit po roce 1957. Tehdy byla kvůli ničivé povodni odkloněna řeka Turia a v jejím původním korytě vznikl pás země dlouhý 8 kilometrů a široký 200 metrů, který odděluje staré město od přímořského letoviska Nazaret. Tento prostor byl v letech 1981–1988 upravený na park architektem Ricardem Bofillem. Jeho projekt zahrnul zelené plochy a vodní zrcadla, jako vzpomínku na řeku, taktéž veřejné prostory, sportovní areály a botanickou zahradu.

L'Hemisfèric

Okolní vodní plochy hrají podstatnou roli

Park byl v letech 1987 až 2001 rozšířen například o Palác hudby José Marie de Paredes a Mořský park (na snímku), tedy oceánografické muzeum o rozloze 80 000 m², jehož vyčnívající střecha je dílem architekta Félixe Candely. Městská správa, aby zdůraznila kulturní význam Valencie, rozhodla postavit na tomto místě národní muzeum. V roce 1991 Santiago Calatrava, který má v současnosti kanceláře v New Yorku, Curychu a katarské Doze, zvítězil v soutěži na stavbu telekomunikační věže v západní části areálu (ta však byla v roce 1996 nahrazena Palácem umění) a krátce na to byl pověřen vypracováním projektu na celý komplex o celkové rozloze 350 000 m², který měl zahrnovat i vědecké muzeum a planetárium.

Mořský park L'Oceanografic

Stěžejní inspirací projektu Město umění a věd je příroda jako matka a učitelka: design budov rozložených podél osy východ–západ je založen na biologických tvarech – od kostry obrovského dinosaura, jež tvoří budovu Vědeckého muzea, přes oko planetária, určeného k pozorování oblohy, k lesu zkamenělých stromů. Tyto zoomorfní konstrukce se odrážejí ve vodních plochách, které je jako symboly moře obklopují a zdvojnásobují jejich už i tak monumentální rozměry. Vytvořením konstrukcí výhradně z bílého betonu byla popřena materiálová různorodost a podtrhla se abstraktní a symbolická jednota budov.

Valencie

Kino L’Hemisfèric oplývá mnoha přednostmi

Jako první z Calatravových budov zde bylo v roce 1998 dokončeno prostorové kino L’Hemisfèric. Je 100 metrů dlouhé, 55,5 metrů široké a v nejvyšším bodě asi 26 metrů vysoké. Tvarem připomíná obrovskou lasturu vystupující z vodní plochy. Odrazem ve vodě a znásobenou velikostí se mění na lidské oko. Kupole kina IMAX uvnitř něj představuje zorničku chráněnou monumentálním víčkem z ocele a skla o průměru 32 metrů, které se podle potřeby otvírá a zavírá. L’Hemisfèric má navíc vynikající akustiku, dva lidé stojící u opačných pilířů mohou bez problémů komunikovat.

L'Hemisfèric

Vědecké muzeum prince Filipa připomíná kostru

V roce 2000 ukončila linii směřující od východu k západu budova Vědeckého muzea prince Filipa. Tato velká obdélníková stavba dlouhá 214 metrů je utvářená modulovým opakováním příčného řezu. Na jih se obrací plastickou konstrukcí z bílého betonu, zatímco prosklená severní fasáda, připomínající zmrzlý vodopád, vytvořený ze 4000 skleněných tabulí, odhaluje pět obrovských betonových sloupů uvnitř, které jako stromy podepírají schodiště a výtahy do vyšších podlaží. Podle úhlu pohledů tato budova evokuje protichůdné představy – minulost vnímanou skrze kostru obřího dinosaura a přítomnost zhmotněnou v moderní zvlněné fasádě.

Vědecké muzeum prince Filipa

Uvnitř se nachází dlouhý výstavní sál věnovaný vývoji života a posledním poznatkům na poli vědy a techniky, přičemž expozice je založená na interaktivním pojetí. Převrací tím tradiční didaktický charakter výstavy, spojuje vzdělání se zábavou. Tři podlaží představují tři velká témata, jichž se divák zúčastní na základě doporučených tras. Expozice, která se rozprostírá na více než 42 000 m², zahrnuje taktéž sbírky, jež muzeu přenechal Severo Ochoa, nositel Nobelovy ceny za medicínu.

Vědecké muzeum prince Filipa

Umbraculo ukrývá specifickou flóru

Rok po dokončení Vědeckého muzea prince Filipa, tedy v roce 2001, vzniklo Umbraculo (neboli L’Umbracle). Je situované rovnoběžně s muzeem, ale o něco výš. To návštěvníkům umožňuje výhled na celé Město umění a věd. Konstrukce vytvořená opakováním 55 bílých kovových oblouků, vysokých 18 metrů, o celkové délce 320 metrů je moderní interpretací zimní zahrady, která uvnitř ukrývá na 50 rozličných druhů květin typických pro okolí Valencie a současně několik stromů. Oblíbené mezi návštěvníky jsou kaleidoskopické efekty této stavby, stejně tak galerie pod širým nebem prezentující sochy současných umělců. V podzemním podlaží se nachází kryté parkoviště pro auta a autobusy.

Umbraculo

Palác umění hostí orchestr i balet

Palác umění byl slavnostně otevřen 13. července 2005. Stavba s unikátní konstrukcí a s vybavením, které jí umožňuje uvést jakékoliv dílo z oblasti opery a velkých hudebních představení, výrazně přispívá k posílení kulturního významu Valencie. Honosná střešní konstrukce, dlouhá 230 metrů a vysoká 70 metrů, ukrývá dvě symetrické betonové skořepiny s auditoriem pro 1300 lidí. Sezení lze libovolně upravit pro uspořádání opery, koncertů či baletu. Dále je tu sál se 400 místy pro komorní hudbu, divadlo a další představení a nakonec ještě krytý sál pod širým nebem s kapacitou 2000 míst.

Palác umění

Agora se pyšní pohyblivou konstrukcí

Vzhledem k tomu, že se ukázalo, že Město umění a věd potřebuje multifunkční prostor, který je schopen pojmout velké množství diváků a zároveň hostit různé typy akcí a aktivit, nechal Santiago Calatrava – mezi mostem Sawmill Bridge a Mořským parkem – postavit Agoru. „Průsvitný“ velký sál, který tvoří ocelové oblouky a střecha ze skla, je korunován pohyblivou konstrukcí, jež řídí přirozené světlo a propůjčuje jinak horizontální budově vertikální složky. Tento sál je umístěn mírně nad úrovní terénu. Pod ním se nachází nižší úroveň se sedadly pro 6000 diváků, stejně jako VIP pokoje, šatny, toalety, obchody a kancelářské prostory.

Agora