Plánujete cestu do skandinávských zemí? Pokud ano, jistě tam narazíte na pojem akvavit (neboli aquavit). A samozřejmě nejen na pojem. O co jde? O velmi oblíbený alkoholický nápoj, jehož název je odvozen od latinských slov aqua a vitae, což dohromady znamená „živá voda“.
Chutná po kmínu
Podobně jako vodka se destiluje z brambor nebo obilí. Při druhé destilaci se přidávají bylinky jako kmín, anýz, kopr, fenykl, koriandr a jiné. Převládající je však chuť kmínu. Obsah alkoholu je kolem 40 procent (přesněji 37,5–45 %). Akvavit se často pije na ex z ledově vychlazených panákových skleniček. Mnohdy se také zapíjí pivem.
Nejpopulárnější je v Dánsku, kde se vyrábí v Aalborgu. Je prokázáno, že nejlepší druhy akvavitu dozrávají v sudech po sherry nebo portském víně. Například norský akvavit je speciální tím, že dodnes zraje v sudech na palubách lodí cestujících z Norska do Austrálie (případně jiných míst, ale podmínkou je, že loď musí přeplout rovník) a zpět.
Laboratoř plavbu po moři nepřekonala
V 19. století bylo totiž náhodou objeveno, že houpání lodi způsobující míchání destilátu v sudech a výrazné změny teplot během této cesty mají pozitivní vliv na vývoj chuti, který se nepodařilo žádným jiným způsobem napodobit.
V roce 1805 vypravili trondheimský obchodník Heinrich Meincke a jeho sestra Catharina Lysholm loď s nákladem zásob potravin a dalšího zboží do Indonésie. Na palubě bylo i několik sudů akvavitu. Ten se však v Indonésii nepovedlo vzhledem k místním odlišným chuťovým preferencím prodat, a tak putoval zpátky do Norska.
Po návratu domů, a to v prosinci 1807, bylo při novém ochutnávání vzorku ze sudu zjištěno, že dlouhá cesta měla za následek výrazné zlepšení chuti. V roce 1821 založil Jorgen Lysholm vlastní palírnu. Na základě této rodinné historky nechal poslat sudy s čerstvě vypáleným akvavitem do Jižní Ameriky a zpět. Takto zrající akvavit byl pojmenován Linie (podle dvojnásobného překročení rovníkové čáry při cestě) a brzy se stal nejprodávanějším produktem firmy.
Koncem 20. století se výrobci pokusili v laboratoři nasimulovat podmínky zrání na moři – kolébání sudů, které promíchává jejich obsah, slaný mořský vzduch a výrazné střídání teplot od severského chladu až po tropická vedra. Výsledek však nesplnil jejich očekávání. Laboratorně uzrálý destilát se nedal chuťově srovnat s tím pravým, zcestovalým.
Akvavit pomáhá při trávení mastných jídel
Jako první písemná zmínka o tomto moku se uvádí dopis z roku 1531, připojený k balíčku pro norského arcibiskupa s informací, že zásilka obsahuje „nápoj zvaný Aqua Vite, jenž pomáhá při léčení všech možných vnitřních i vnějších nemocí“.
Přestože doba všeléků již dávno minula, není pochyb, že kombinace alkoholu a koření má blahodárné účinky na trávení těžších, mastných jídel. Proto je akvavit nezastupitelnou součástí všech skandinávských hostin a oslav. Ve Švédsku a Dánsku se pije chlazený ve formě „panáků“ (shots), v Norsku se servíruje při pokojové teplotě v tulipánovitých sklenkách.
Na severu si pochutnáte lépe
Akvavit samozřejmě můžeme sehnat i u nás – jeho kvalita i cena se v různých obchodech liší. Není ale nad to pochutnat si na něm v jeho domovině. Proto si jej nezapomeňte objednat, až zavítáte do restaurace či baru ve Skandinávii. Je dost možné, že právě tam narazíte na zcela jiný druh, než jaké se dovážejí do České republiky.
