Laos není pro „normální“ Čechy zajímavý – nenajdou tu moře, po němž touží, navíc jde o nejuzavřenější stát poloostrova Zadní Indie, do jisté míry stále komunistický. Na druhou stranu sem často cestují ti, co hledají autenticitu, tradiční život původních obyvatel, čistou a nezkaženou přírodu i unikátní prostředí a památky.
Těch je nejvíc v metropoli Vientiane. Leží na břehu řeky Mekong, oproti obvyklému asijskému mumraji působí spíš ospale a líně, je tu však celá řada buddhistických staveb. Nejznámější je stúpa Pha That Luang, jež vznikla ve třetím století.
Sochy nadchnou i ateisty
Hodně navštěvovaný je chrám Wat Si Muang ze šestnáctého století, etnické a národopisné muzeum Haw Phra Kaew, stúpa That Dam a kláštery Wat Ong Teu Mahawihan a Wat Si Saket a asi 25 kilometrů vzdálený Buddha Park.
V něm je spousta soch tohoto mírumilovného boha, jehož náboženství soudruzi pochopitelně zakázali. V roce 1992, kdy jejich moc slábla, ho přijali s pár úpravami zpět.
Duchy lze uctívat jen tajně
Pikantní je, že mniši dostávají školení ze základů komunismu a mají zakázané některé praktiky, související zejména s uctíváním duchů.
Dalším turistickým lákadlem je Vat Phou na jihu, jedná se o archeologické pozůstatky více než tisíc let starého komplexu.
A také bývalé hlavní město Luang Prabang – v historickém centru najdeme královský palác Haw Kham, chrám Wat Xieng Thong a řadu francouzských koloniálních budov.
Za návštěvu stojí také vodopád
Necelou hodinu jízdy je pro změnu několik pozoruhodných přírodních krás (např. vodopád Kuang Si nebo jeskyně Pak Ou).
Těch má ostatně Laoská lidově demokratická republika, jak zní oficiální název, na rozdávání. Hodně je ocení pěší turisté, ti sem kvůli nim jezdí.
Oblíbenou základnou, odkud vyrážejí, je provincie Luang Namtha a městečko Vang Vieng, ležící na březích řeky Nam Song, kde je opravdu nádherná krajina.
Na nezkušené číhá smrt
Přes 70 procent rozlohy státu zabírají hory, náhorní plošiny a také deštné pralesy, ty jsou z velké části původní, nevykácené.
Odvážit se tam sám znamená jistou smrt, nicméně v každé vesničce se najde ochotný a hodně levný průvodce.
Pokud se cestovatel vydá hlouběji do vnitrozemí, může narazit i na domorodce, kteří ještě nikdy nespatřili bílou tvář, takže ho budou ze všech stran okukovat.
Je libo krysí polévka?
To je jediné „nebezpečí“, co jim hrozí. Místní jsou naopak proslulí až bezmeznou pohostinností, hodně jedí zeleninové polévky typu „co dům dal“, na které cizince zdarma pozvou. Díky koření jsou ale velmi chutné, občas v nich plave i kus masa.
Po jeho původu je ale lepší se nepídit. Zvěře tady totiž nežije zase tolik, tak se upeče to, co je zrovna po ruce, i kdyby to byla třeba krysa…
